Wolin (město)

Wolin (česky Volyň, historicky Volyn,[1] německy Wollin) je město a gmina na ostrově stejného jména (česky Volyň, polsky Wolin) v severozápadním cípu Polska. Spadá pod okres Kamień Pomorski, Vojvodství západopomořské. Žije zde 4900 obyvatel. Přes Wolin probíhá silnice S3 (česká hranice – Svinoústí) (E65) a železniční trať Štětín – Svinoústí.

Wolin
Pohled na město

znak

vlajka
Poloha
Souřadnice53°50′ s. š., 14°36′ v. d.
Časové pásmoSEČ/SELČ
StátPolsko Polsko
VojvodstvíZápadopomořanské
OkresKamień Pomorski
GminaWolin
Wolin
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha14,41 km²
Počet obyvatel4 916 (2008)
Hustota zalidnění341,2 obyv./km²
Správa
StarostaEugeniusz Jasiewicz
Oficiální webwww.wolin.pl
Adresa obecního úřaduul. Zamkowa 23
72-510 Wolin
PSČ72-510
Označení vozidelZKA
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré město

Původní Wolin byl centrem pomořanského kmene Volyňanů a pravděpodobně byl totožný s Vinetou a Jómsborgem, významným obchodním střediskem objevujícím se v latinských a severských pramenech. S Wolinem byl spojen Wichmann Mladší, bratr markrabětě Hermanna Billunga, který se spojil s Volyňany proti Polákům a u tohoto města roku 967 padl v boji proti polskému Měškovi I. a českému Boleslavovi I. Ve 12. století Wolin ekonomicky upadal a trpěl dánskými nájezdy, což vedlo k přeložení biskupství do Grobe. Na konci 12. století pak bylo Dány město zcela zničeno a současný Wolin vznikl až poté.[2][3]

Jméno Wolin, počeštěně Volyň, se objevuje v pramenech v řadě variant, další pak přibývají při ztotožnění s Vinetou a Jómsborgem:

  • Wolin, Velin, Vulin, Willin – různé listiny a jiné právní dokumenty
  • Iulin – životopisci Otty Bamberského
  • Iulinum – Saxo Grammaticus
  • Jumne – Adam Brémský
  • Iumneta (Vineta) – Helmold z Bosau
  • Jómsborg – Sága o Jómských Vikinzích a jiné severské prameny
  • Jomne – Historia Norwegiæ[4]

Christianizace

Ve městě před přijetím křesťanství byl ctěn bůh Trihlav a také posvátné kopí zasazené do mohutného sloupu. V roce 1124 do Wolinu dorazil biskup Otto Bamberský, ale po neúspěchu své misie se vypravil do Štětína a tamější úspěch přesvědčil i Volyňany. Místní svatyně a modly byly biskupem zničeny, pohanskými kněžími však byla zachráněna a uschována zlatá Trihlavova socha a sedlo. Poté zde nechal vystavět dva kostely, jeden zasvěcený svatému Vojtěchu a svatému Václavu, druhý svatému Petru.[pozn. 1] V roce 1128 se biskup opět vydal do Wolinu, kde se lidé navrátili k pohanství a během slavnosti na počest posvátného kopí bylo podle legendy město zničeno ohněm padajícím z nebe, ušetřen byl jen kostel svatého Vojtěcha, přestože byl vystavěn z dřevěných desek a proutí.. Poté přestoupil Wolin natrvalo ke křesťanství.[5]

Wolinské kopí

Ve Wolinu bylo ctěno kopí zasazené do mohutného sloupu, stejně jako město samotné spojované životopisci Otty Bamberského s Juliem Caesarem. Biskup se jej měl pokoušet koupit, ale byl odmítnut poukazem na božskou podstatu kopí zaručující ochranu a vítězství.[6]

Vztah kopí zasazeného do mohutného sloupu k slovanskému náboženství je nejasný a tak byla formulována řada hypotéz:

Jiří Dynda spojuje wolinské kopí s Trihlavem s poukazem na motiv „kovu ve dřevě“ – který se objevuje i v příběhu o uschované soše tohoto boha. Sloup může také znamenat axis mundi, která je též spojována s Trihlavem. Zajímavou analogií ke sloupu s kopím jsou také severské sloupy s obrazy božstev stojící u královského stolce či značící zábor kolonizovaného území a do nichž byly zaráženy „hřeby moci“ či „hřeby bohů“.[8]

Archeologie

Archeologický výzkum odhalil na území starého Wolinu svatyně peryňského typu z přelomu 7. a 8. století a dvojdílný pohanský chrám o rozměrech 5x7 metrů z 9. století, přestavěný v roce 965/966. Uvnitř templu se nacházel pravoúhlý podstavec pro sochu, podle nálezu dřevěné nohy dosahující dvou až tří metrů. Kolem chrámu stála dřevěná ohrada, v jejímž rohu se pravděpodobně nacházela stáj pro posvátného koně, napovídá tomu zachovalá vrstva koňského hnoje. Dále zde byly nalezeny zbytky západoevropského koberce z konce 10. století, nejspíše sloužícího jako výzdoba chrámu, zbytky loučí a kostí obětovaných zvířat, především beránků a selat, a různé kultovní předměty jako dřevěné idoly, dřevěná figurka osedlaného koně, závěsná kování, vrbové věnečky a váček z kůry.[9]

Odkazy

Poznámky
  1. pozn. podle Ebba, Mnich z Prüfeningu uvádí u prvního kostela zasvěcení pouze svatému Vojtěchovi, u druhého svatému Michaelovi

Reference
  1. Jména světa [online]. Zeměměřický úřad [cit. 2021-12-01]. Dostupné online.
  2. PISKORSKI, Jan Maria. Pommern im Wandel der Zeiten. Szczecin: Zamek Ksiazat Pomorskich, 1999. ISBN 978-8390618487. S. 36, 48.
  3. DYNDA, Jiří. Slovanské pohanství ve středověkých latinských pramenech. Dolní Břežany: Scriptorium, 2017. ISBN 978-80-88013-52-5. S. 38. [Dále jen Dynda (2017)].
  4. Dynda (2017), s. 73.
  5. Dynda (2017), s. 73-77, 104-116.
  6. Dynda (2017), s. 73-74.
  7. NIEDERLE, Lubor. Slovanské starožitnosti. Praha: Bursík & Kohout, 1916. S. 204. Díl II., svazek I..
  8. Dynda (2017), s. 116.
  9. PODBORSKÝ, Vladimír. Náboženství pravěkých Evropanů. Brno: Masarykova univerzita, 2006. ISBN 80-210-4178-1. S. 504.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.