Třída Treasury

V letech 1935–1937 bylo postaveno celkem sedm kutrů této třídy. Bibb postavila loděnice Charleston Navy Yard ve Filadelfii, Campbell, Duane, Ingham a Taney postavila loděnice Philadelphia Navy Yard ve Filadelfii a konečně kutry Alexander Hamilton a Spencer postavila loděnice New York Navy Yard v New Yorku.

Jednotky třídy Treasury:

Kutr USCGC Spencer (WPG-36) se podílel na zničení ponorky U-175

Kutry konstrukčně vycházely z dělových člunů třídy Erie, ze kterých byl kvůli úspoře nákladů převzat trup a pohonný systém.[1] Byly postaveny z oceli. Po dokončení byly vyzbrojeny třemi 127mm kanóny, dvěma 57mm kanóny a jedním 37mm kanónem. Ze zádě operoval hydroplán Curtiss SOC Seagull, nebo později Grumman JF Duck (za války letoun nahradily vrhače hlubinných pum). Pohonný systém o výkonu 4600 kW tvořily dva naftové kotle Babcock & Wilcox, pohánějící dvě turbíny Westinghouse a dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 20,5 uzlu.[2] Dosah byl 12 000 námořních mil (tedy 22 780 km) při rychlosti 11 uzlů.[6]

Během mnohaleté služby byly kutry průběžně opravovány a modernizovány.

Kutr USCGC Taney (WPG-37) se zachoval jako muzejní loď

Kutry třídy Treasury byly díky svému dosahu, nautickým vlastnostem, rychlosti a výzbroji velmi vhodné pro doprovod konvojů. Proto byly už několik měsíců před vstupem USA do druhé světové války převedeny do amerického námořnictva.[1] Kutry třídy Treasury se staly známými svými střety s ponorkami při obraně konvojů v Atlantiku a ve Středomoří.[11] Ve válce byl ztracen pouze kutr USCGC Alexander Hamilton, který 29. ledna 1942 při obraně konvoje HX-170 potopila německá ponorka U-132. Zemřelo přitom 32 členů posádky.[6] V pozdějších fázích války byly kutry upraveny na velitelská plavidla výsadkových operací.[11]

Během korejské války kutry sloužily zejména jako velitelská a záchranná plavidla. Ve vietnamské válce převážně monitorovaly počasí a svými děly podporovaly pozemní jednotky.[1] Osvědčená a univerzální plavidla byla ze služby vyřazena po více než 40leté službě.[1]