Třída Erie

Nápad na stavbu dělových člunů třídy Erie vzešel z výsledků Londýnské konference z roku 1930. Námořními mocnostmi podepsaný dokument totiž neomezoval stavbu plavidel s výtlakem do 2000, rychlostí do 20 uzlů a kanónovou výzbrojí do ráže 155 mm. Americké námořnictvo proto vyvinulo obdobné plavidlo, označované nejprve jako univerzální šalupa a později klasifikované jako dělový člun. Jeho cílem bylo plnění široké škály úkolů včetně přepravy výsadku námořní pěchoty, poskytování palebné podpory, kladení min a doprovodu konvojů.[1] Celkem byly v letech 1934–1936 postaveny dvě jednotky této třídy. Erie postavila loděnice New York Navy Yard v Brooklynu a Charleston loděnice Charleston Navy Yard v Charlestonu.

Jednotky třídy Erie:

Vyzvednutí vraku USS Erie

Plavidla byla vyzbrojena čtyřmi 152mm/47 kanóny Mk.17 v jednodělových věžích a šestnácti 28mm kanóny Mk.1 ve čtyřhlavňových postaveních. Mělo solidní pancéřování. Pohonný systém chránily boční pláty silné 89 mm, muniční skladiště 51 až 76 mm. Pohonný systém a skladiště munice také chránila pancéřová paluba silná 32 a 25 mm. Čluny byly vybaveny jedním hydroplánem Curtiss SOC Seagull pro průzkum a řízení palby. Loď nenesla katapult, takže hydroplán vždy startoval z vodní hladiny. Pohonný systém o výkonu 6200 hp tvořily dva kotle Babcock and Wilcox a dvě parní turbíny Parsons. Lodní šrouby byly dva. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Dosah byl 8000 námořních mil při rychlosti 12 uzlů.[1]