Třída Sa'ar 2

Prototypový člun INS Mivtach je spouštěn na vodu v loděnici v Cherbourgu

V 60. letech 20. století izraelské námořnictvo řešilo problém náhrady dosavadních hlavních válečných lodí moderními plavidly nové koncepce, aby mohlo čelit SSSR podporovaným námořnictvům okolních arabských států. Zvolilo si malé a rychlé útočné čluny, které by bylo možné co nejdříve vyzbrojit vyvíjenými izraelskými protilodními střelami Gabriel (staly by se protiváhou arabským státům dodaných člunů sovětské třídy Komar[3]). Po prozkoumání dostupných zahraničních konstrukcí námořnictvo zvolilo útočné čluny německého námořnictva třídy Jaguar (TNC 42) stavěné loděnicí Lürssen. Hlavní odlišností bylo použití ocelového trupu, což zlepšovalo jejich stabilitu. Roku 1965 bylo objednáno 12 útočných člunů, přičemž jejich stavba byla z politických důvodů svěřena francouzské loděnici Constructions Mécaniques de Normandie (CMN) v Cherbourgu (Loděnice tím zároveň podnikla první krok k pozdější stavbě svých raketových člunů La Combattante). První tři nedokončené čluny byly (bez výzbroje) dodány roku 1967. Po instalaci hlavňové výzbroje se z nich staly dělové čluny s označením Sa’ar 1.[4] Další trojice byla dodána roku 1968, přičemž tato plavidla již byla vyzbrojena střelami Gabriel a jejich označení se změnilo na Sa’ar 2. Na podobný standard byly roku 1974 přezbrojeny i první tři jednotky, takže třídu Sa’ar 2 od té doby tvořilo celkem šest člunů. Zbývajících šest člunů z objednávky pak bylo dokončeno ve vylepšené verzi Sa'ar 3.[5]

Jednotky tříd Sa’ar 1 a Sa’ar 2:[6]

Cvičný odpal střely Gabriel

Raketové čluny této třídy se do ostré akce poprvé zapojily během jomkipurské války v září 1973. Úspěšně bojovaly v bitvách u Latakie a u Baltimu.