Třída Principe Amedeo

Třída Principe Amedeo byla třída bateriových obrněných lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1874–1900. Byly to první italské obrněné lodě kompletně postavené italskými loděnicemi. Jejich stavba však trvala plných 10 let.[1] Zároveň to byly poslední italské obrněné lodě, jejichž konstrukce byla částečně dřevěná, a zároveň poslední italské obrněné lodě, které měly kompletní oplachtění.[1]

Třída Principe Amedeo
Principe Amedeo
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Typobrněná loď
Lodě2
Osudvyřazeny
PředchůdceAffondatore
Nástupcetřída Caio Duilio
Technické údaje Principe Amedeo[1]
Výtlak5761 t (standardní)
6020 t (plný)
Délka79,73 m
Šířka17,4 m
Ponor7,9 m
Pohon6 kotlů, 1 parní stroj
6117 hp
Palivouhlí
Rychlost12,2 uzlu
Dosah1780 nám. mil při 10 uzlech
Posádka548
Výzbroj1× 279mm kanón
6× 254mm kanón
Pancířželezné:
220mm boky
140mm baterie
60mm velitelská věž
Technické údaje Palestro
Výtlak5761 t (standardní)
6318 t (plný)
Délka78,82 m
Šířka17,3 m
Ponor8 m
Rychlost12,85 uzlu

Stavba

Plavidla navrhl italský konstruktér Giuseppe De Luca. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1864–1875 je postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Arsenale di La Spezia.[1]

Jednotky třídy Principe Amedeo:[1]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
PalestroArsenale di La Speziasrpen 186530. září (či 2. října) 187111. července 1875V letech 1889–1894 velitelská loď v La Maddalena, následně cvičná loď v La Spezia. Vyřazena 1900. Sešrotována.
Principe AmedeoCastellamare di Stabiasrpen 186515. ledna 187215. prosince 1874Od roku 1888 velitelská loď v Tarentu. Vyřazena 1895. Do roku 1910 využívána jako plovoucí sklad munice. Sešrotována.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy

Plavidla měla trup postavený z kombinace dřeva a železa, chráněný bočním železným pancířem. Vnitřní uspořádání obou plavidel se lišilo. Zatámco Principe Amedeo měl výzbroj soustředěnou v jedené pancéřované kasematě, na palubě Palestra byla rozdělena do tří menších kasemat. V obou případech kasematy obsahovaly šest 254mm kanónů Armstrong, přičemž výzbroj doplňoval ještě jeden 279mm kanón Armstrong umístěný na přídi jako stíhací dělo. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a šestiválcový parní stroj o výkonu 6117 hp, pohánějící jeden lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahovala 12,2 uzlu (Palestro: 12,85 uzlu). Dosah byl 1780 námořních mil při rychlosti 10 uzlů. Pomocnou roli hrály plachty. Obě plavidla měla takeláž barku.[1]

Odkazy

Reference

  1. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 340. (anglicky)

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.