Třída Caio Duilio (1876)

Třída Caio Duilio byla třída věžových bitevních lodí Italského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1880–1920. Jedna byla ve službě ještě za první světové války. Třída Caio Duilio představuje vůbec první bitevní lodě postrádající oplachtění a vyzbrojené pouze kanóny velké ráže. Zároveň to byly první italské bitevní lodě mající více než jeden lodní šroub.[2]

Třída Caio Duilio
Dandolo po přestavbě
Obecné informace
UživateléRegia Marina
Typvěžová bitevní loď
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Principe Amedeo
Nástupcetřída Italia
Technické údaje Caio Duilio[1]
Výtlak10 962 t (standardní)
12 071 t (plný)
Délka109,2 m (max.)
Šířka19,7 m
Ponor8,31 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
7711 hp
Palivouhlí
Rychlost15 uzlů
Dosah3760 nám. mil při 10 uzlech
Posádka420
Výzbroj4× 450mm kanón (2×2)
3× 350mm torpédomet (3×1)
1× torpédový člun
Pancíř550mm citadela
430mm věže a citadela
až 50mm paluba
102mm velitelská věž
Technické údaje Enrico Dandolo
Výtlak11 025 t (standardní)
12 037 t (plný)
Ponor8,36 m
Pohon8 kotlů, 2 parní stroje
8045 hp
Rychlost15,6 uzlu
Výzbroj4× 450mm kanón (2×2)
3× 350mm torpédomet (3×1)

Stavba

Italský konstruktér Benedetto Brin navrhl plavidla vyzbrojená čtveřicí kanónů skutečně velké ráže 450 mm, přičemž původně měla být instalována děla mnohem slabší. Pancéřová ochrana se soustředila na centrální citadelu a na ní stojící dvě dělové věže. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V letech 1873–1882 plavidla postavily italské loděnice Castellamare di Stabia a Arsenale di La Spezia.[2]

Jednotky třídy Caio Duilio:[2]

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
Caio DuilioCastellamare di Stabia6. ledna 18738. května 18766. ledna 1880Roku 1909 vyřazena a odzbrojena, využívána jako plovoucí sklad paliva GM40.
DandoloArsenale di La Spezia6. ledna 187310. července 187811. dubna 1882Za první světové války sloužila při pobřežní obraně Brindisi a Valony. Vyřazena 1920.

Konstrukce

Základní uspořádání třídy
Dělové věže plavidla Caio Duilio

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 450mm kanóny Armstrong, umístěné ve dvou dělových věžích ve střední části trupu. Každý kanón měl hmotnost 100 tun, přičemž projektil vážil 865 kg a rychlost palby byla jeden výstřel za 15 minut. Dělostřeleckou výzbroj doplňovaly ještě tři 350mm torpédomety. Prototypová jednotka Caio Duilio navíc nesla jeden malý torpédový člun Clio. Pohonný systém tvořilo osm kotlů a dva parní stroje o výkonu 7711 hp (Dandolo: 8045 hp), které poháněly dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 15 uzlů (Dandolo: 15,6 uzlu). Dosah byl 3760 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.[1]

Modernizace

Roku 1890 byla výzbroj Caio Duilio posílena o tři 120mm kanóny. Roku 1900 byly instalovány ještě dva 75mm kanóny, osm 57mm kanónů a čtyři 37mm kanóny.[2]

Bitevní loď Dandolo byla v letech 1895–1898 přestavěna podle návrhu Giacinta Pullina. Původní výzbroj byla odstraněna. Novou hlavní výzbroj tvořily čtyři 254mm kanóny v nových dvoudělových věžích chráněných 225mm pancířem. Doplňovalo je sedm 152mm kanónů, pět 120mm kanónů, šestnáct 57mm kanónů, osm 37mm kanónů, čtyři kulomety a čtyři 450mm torpédomety. Standardní výtlak klesl na 10 679 t a plný na 11 264 t. Posádku tvořilo 495 osob.[2]

Odkazy

Reference

  1. DUILIO turret ships (1880 - 1882) [online]. Navypedia.org [cit. 2020-02-17]. Dostupné online. (anglicky)
  2. GARDINER, Robert. Conways All the World's Fighting Ships 1860–1905. New York: Mayflower Books, 1979. S. 340. (anglicky)

Literatura

  • HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr. Válečné lodě 2: Mezi krymskou a rusko-japonskou válkou. Praha: Naše vojsko, 1986. 28-058-86.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.