Projekt 877

Projekt 877 (v kódu NATO třída Kilo) je třída dieselelektrických ponorek, stavěných původně Sovětským svazem a nyní Ruskem. Jejich hlavním úkolem jsou protilodní, protiponorkové operace a pobřežní hlídkování. Na původní verzi ponorky později navázala značně vylepšená verze Projekt 636, označená v kódu NATO jako třída Improved Kilo, známá též jako třída Varšavjanka/Varshavyanka. Třetí generace této třídy nese označení Projekt 636.3 a v exportní verzi Projekt 636M. Ponorky Projektu 636 jsou považovány za jedny z nejtišších konvenčních ponorek na světě.[1] Stavbu třetí generace třídy Kilo pro ruské námořnictvo si vynutily problémy s vývojem ponorek Projektu 677 (Lada), které původně měly třídu Kilo nahradit.

Projekt 877 / třída Kilo
Projekt 636 / třída Improved Kilo
Projekt 636.3 / Projekt 636M
Čínská ponorka třídy Kilo
Obecné informace
UživateléSovětské námořnictvo
Ruské námořnictvo
Alžírské námořnictvo
Indické námořnictvo
Íránské námořnictvo
Námořnictvo Čínské lidové republiky
Polské námořnictvo
Vietnamské námořnictvo
Typponorka
Lodě81 (celkem)
71 dokončeno
6 objednáno
4 stavba zrušena
Osudaktivní (2021)
PředchůdceProjekt 641B / Tango
NástupceProjekt 677 / Lada
Technické údaje Projekt 877 / Kilo
Výtlak2325 t (na hladině)
3075 t (pod hladinou)
Délka72,6 m
Šířka9,9 m
Ponor6,6 m
Pohon2 diesely, 1 elektromotor
Rychlost12 uzlů (na hladině)
18 uzlů (pod hladinou)
Posádka53
Výzbroj6× 533mm torpédomet
Technické údaje Projekt 636 / Improved Kilo
Výtlak2350 t (na hladině)
3126 t (pod hladinou)
Délka73,8 m
Šířka9,9 m
Ponor6,6 m
Pohon2 diesely, 1 elektromotor
Rychlost11 uzlů (na hladině)
20 uzlů (pod hladinou)
Posádka52
Výzbroj6× 533mm torpédomet

Ponorky této třídy jsou úspěšným ruským exportním artiklem a provozují je floty Alžírska, Čínské lidové republiky, Indie, Íránu, Polska, Rumunska a Vietnamu.

Pozadí vzniku

Nákres ponorky projektu 877
Indická ponorka třídy Kilo

Projekt ponorek vypracovala leningradská konstrukční kancelář Rubin. Kýl první jednotky byl založen roku 1980 přičemž stavěny jsou dodnes. Pro sovětské námořnictvo byly stavěny ponorky verzí Projekt 877, Projekt 877K a Projekt 877M. Označení exportní verze ponorek je Projekt 877EKM.

Konstrukce (Projekt 877 EKM)

Ponorky mají dvojitý trup, jehož povrch je pokryt anechoickým materiálem, snižujícím riziko odhalení ponořené ponorky sonarem. Bojový informační systém ponorek dovoluje sledovat pět cílů najednou. Výzbroj tvoří šest 533mm torpédometů s celkovou zásobou 18 torpéd či 24 námořních min. Ponorka je schopna současně napadnout dva cíle. Ponorky jsou též vybaveny osmi z ramene odpalovanými střelami velmi krátkého dosahu typu Strela 3 (v kódu NATO SA-N-8 Gremlin) či Igla (v kódu NATO SA-N-10 Gimlet) s dosahem 5–6 km. Pohonný systém tvoří dva dieselové motory a jeden elektromotor. Ponorky mají jeden sedmilistý lodní šroub. Nejvyšší rychlost dosahuje 10 uzlů na hladině a 17 uzlů pod hladinou. Pod hladinou mohou plout 6000 námořních mil rychlostí 7 uzlů.[2]

Uživatelé

Polská ponorka Orzel
Íránská ponorka třídy Kilo
  • Alžírské námořnictvo získalo dvě ponorky třídy Kilo, které provozuje pod názvy Rais Hadj M Barek a El Hadj Slimane. V letech 19931995 byly modernizovány v Rusku.[3] V roce 2010 do služby vstoupily další dvě ponorky projektu 636M, přičemž další dvě byly dodány v lednu 2019. Země tak získala celkem šest ponorek.
  • Námořnictvo Čínské lidové republiky získalo v letech 1995–1996 dvě ponorky Projektu 877EKM. V roce 1998 je doplnily dvě ponorky Projektu 636 a po roce 2004 dalších osm Projektu 636M.[4][5]
  • Indické námořnictvo – 8 kusů Projektu 877EKM a dvě Projektu 636, provozovaných jako třída Sindhughosh bylo dodáno v letech 1986–2000.[6] Indické ponorky jsou vybaveny pro nesení řízených střel rodiny 3M-54 Klub; jedná se o protilodní střely 3M-54E1 a protizemní střely 3M-14E.[2]
  • Íránské námořnictvo – v letech 1992–1996 země obdržela 3 ponorky Projektu 877EKM, pojmenované Taregh, Nuh a Yunes.[7]
  • Polské námořnictvo – v roce 1986 země získala jednu ponorku Projektu 877E, která dodnes slouží jako Orzel.[8]
  • Rumunské námořnictvo – získalo roku 1986 jednu ponorku Projektu 877EKM, která slouží jako Delfinul.[9]
  • Sovětské námořnictvo a nástupnické Ruské námořnictvo – pro hlavního uživatele třídy bylo postaveno 25 ponorek první generace (22 kusů Projektu 877, jedna Projektu 877V, jedna Projekt 877EKM a jedna Projektu 877.3). V rámci modernizace ruského námořnictva bylo postaveno šest ponorek Projektu 636.3 a druhá šestikusová série byla objednána.
  • Venezuelské námořnictvo – objednány byly 3 ponorky Projektu 636.[1]
  • Vietnamské námořnictvo – objednáno 6 ponorek Projektu 636.[10]

Jednotky

Jednotky této třídy:

JménoUživatelVerzeZahájení stavbySpuštěnaVstup do službyStatus
B-248SSSR
Rusko
877září 198031. prosince 1980založena jako projekt 877E,[11] vyřazena 3. května 2001[12]
B-260 ČitaSSSR
Rusko
877srpen 198130. prosince 1981založena jako projekt 877E, do roku 2006 pouze B-260,[11] aktivní
B-227 VyborgSSSR
Rusko
877září 198223. února 1983založena jako projekt 877E, do roku 2008 pouze B-227,[11] aktivní[12]
B-229SSSR
Rusko
877červenec 198330. října 1983vyřazena 10. dubna 2002[12]
B-404SSSR
Rusko
877září 199330. prosince 1993vyřazena 10. dubna 2002[12]
B-405SSSR
Rusko
877září 198430. prosince 1984v letech 1990–1992 B-405 Ťumeňskij Komsomolec,[11] vyřazena 10. dubna 2002[12]
B-470SSSR
Rusko
877srpen 198530. prosince 1985vyřazena 22. června 2005[12]
B-439SSSR
Rusko
877červenec 198630. prosince 1986vyřazena 3. prosince 2005[12]
B-445 Svjatoj Nikolaj ČudotvorecSSSR
Rusko
877září 198730. ledna 1988do roku 2007 pouze B-445,[11] aktivní[12]
B-394SSSR
Rusko
877září 198830. prosince 1988v letech 1987–1992 B-394 Komsomolsk Tadjikistana,[11] převedena do rezervy[12]
B-464 Usť-KamčatskSSSR
Rusko
877září 198930. ledna 1990do roku 2003 pouze B-464,[11] převedena do rezervy[12]
B-494 Usť-BolšereckSSSR
Rusko
877říjen 199028. prosince 1990[11]do roku 2003 pouze B-494, aktivní[12]
B-187 Komsomolsk na AmuruSSSR
Rusko
877říjen 199130. prosince 1991do roku 2015 pouze B-187,[11] od roku 2003 deaktivována kvůli modernizaci, ta se protáhla do ledna 2017, aktivní.[13]
B-190 KrasnokamenskRusko877září 199230. prosince 1992do roku 2007 pouze B-190,[11] aktivní[12]
B-345 MogočaRusko877říjen 199322. ledna 1994do roku 2009 pouze B-345,[11] aktivní[12]
B-401 NovosibirskSSSR
Rusko
877březen 198430. září 1984do roku 1998 pouze B-401,[11] vyřazena 1. prosince 2012[12]
B-402 VologdaSSSR
Rusko
877září 198430. prosince 1984do roku 1997 pouze B-402,[11] vyřazena 2016
B-808 JaroslavlSSSR
Rusko
877červenec 198827. prosince 1988do roku 1999 pouze B-808,[11] aktivní[12]
B-800 KalugaSSSR
Rusko
877květen 198930. září 1989v letech 1990–1992 B-800 Vologodsky komsomolets, poté od roku 2003 B-800 Kaluga,[11] aktivní[12]
B-459 VladikavkazSSSR
Rusko
877duben 199028. září 1990[11]do roku 1997 pouze B-459,[11] převedena do rezervy[12]
B-471 MagnitogorskSSSR
Rusko
877září 199028. prosince 1990[11]do roku 2001 pouze B-471,[11] aktivní[12]
B-177 LipeckSSSR
Rusko
877červenec 199126. prosince 1991[11]do roku 2000 pouze B-177,[11] aktivní[12]
B-871 AlrosaSSSR
Rusko
877Vzáří 198930. listopadu 1990[11]pohon pomocí vodních trysek, do roku 2004 pouze B-871,[11] aktivní[12]
B-806 TurSSSR
Rusko
877EKMduben 198625. září 1986aktivní[12]
B-477Rusko877.3říjen 199916. května 2000aktivní[11]
Rais Hadj M'Barek (012, ex B-861)Alžírsko877EKMčervenec 198629. listopadu 1986 (SSSR)
15. září 1987 (Alžírsko)[11]
aktivní[12]
El Hadj Slimane (013, ex B-386)Alžírsko877EKMčervenec 19865. listopadu 1987 (SSSR)
prosinec 1987 (Alžírsko)[11]
aktivní[12]
Sindhugosh (S55, ex B-888)Indie877EKMčervenec 198525. listopadu 1985 (SSSR)
30. dubna 1986 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhuvaj (S56, ex B-898)Indie877EKMčervenec 198625. listopadu 1986 (SSSR)
12. června 1987 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhuraj (S57, ex B-890)Indie877EKMduben 19872. září 1987 (SSSR)
20. října 1987 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhuvir (S58, ex B-860)Myanmar877EKMzáří 198725. prosince 1987 (SSSR)
26. srpna 1988 (Indie)[11]
24. prosince 2020 (Myanmar)[14]
aktivní[14]
Sindhuratna (S59, ex B-803)Indie877EKMčervenec 198715. srpna 1988 (SSSR)
22. prosince 1988 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhukesari (S60, ex B-804)Indie877EKMsrpen 198829. listopadu 1988 (SSSR)
16. února 1989 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhukirti (S61, ex B-468)Indie877EKMsrpen 198930. října 1989 (SSSR)
4. ledna 1990 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhuvijay (S62, ex B-597)Indie877EKMčervenec 199027. října 1990 (SSSR)
8. března 1991 (Indie)[11]
aktivní[12]
Sindhurakshak (S63, ex B-582)Indie877EKMčerven 19972. října 1997 (Rusko)
24. prosince 1997 (Indie)[11]
14. srpna 2013 zničena explozí[12]
Sindhushastra (S65)Indie877EKMříjen 199916. července 2000aktivní[12]
Jüan Čeng 64 Chao (364, ex B-185)Čína877EKMkvěten 199415. listopadu 1994 (Rusko)
15. prosince 1994 (Čína)[11]
aktivní[12]
Jüan Čeng 65 Chao (365, ex B-188)Čína877EKMbřezen 199515. srpna 1995 (Rusko)
5. září 1995 (Čína)[11]
aktivní[12]
Orzel (291, ex B-351)Polsko877Ečerven 198529. 1listopadu 1985 (SSSR)
21. června 1986 (Polsko)[11]
rozestavěna jako projekt 877, aktivní[12]
Delfinul (581, ex B-801)Rumunsko877EKMzáří 198529. září 1985 (SSSR)
19. září 1986 (Rumunsko)[11]
aktivní[12]
Taregh (901, ex B-175)Írán877EKMzáří 199125. prosince 1991 (Rusko)
21. listopadu 1992 (Írán)[11]
aktivní[12]
Noor (902, ex B-224)Írán877EKMříjen 199231. prosince 1992 (Rusko)
6. června 1993 (Írán)[11]
aktivní[12]
Yunes (903, ex B-220)Írán877EKMčervenec 19942. září 1996 (Rusko)
25. listopadu 1996[11]
aktivní[12]
Jüan Čeng 66 Chao (366)Čína636duben 199726. srpna 1997 (Rusko)
12. listopadu 1997 (Čína)[11]
aktivní[15]
Jüan Čeng 67 Chao (367)Čína636červen 199825. října 1998 (Rusko)
2. prosince 1998 (Čína)[11]
aktivní[15]
Jüan Čeng 68 Chao (368)Čína636Mkvěten 200420. října 2004[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 69 Chao (369)Čína636Msrpen 20045. května 2005[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 70 Chao (370)Čína636Múnor 2005říjen 2005[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 71 Chao (371)Čína636Mkvěten 2005říjen 2005[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 72 Chao (372)Čína636Msrpen 200530. května 2006[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 73 Chao (373, ex B-340)Čína636Mkvěten 20045. srpna 2005 (Rusko)
říjen 2006 (Čína)[11]
aktivní[15]
Jüan Čeng 74 Chao (374)Čína636Mčerven 200522. prosince 2005[11]aktivní[15]
Jüan Čeng 75 Chao (375)Čína636Mčervenec 200530. prosince 2005[15]aktivní[15]
Messali el Hadj (021)Alžírsko636Mlistopad 200828. srpna 2009 (Rusko)
31. března 2010 (Alžírsko)[11]
aktivní[15]
Akram Pacha (022)Alžírsko636Mduben 200929. října 2009 (Rusko)
27. července 2010 (Alžírsko)[11]
aktivní[15]
El Ouarsenis (031)Alžírsko636M14. března 20179. ledna 2019aktivní
El Hoggar (032)Alžírsko636M9. ledna 2019aktivní
B-261 NovorossijskRusko636.3listopad 201322. srpna 2014aktivní[15]
B-237 Rostov na DonuRusko636.3červen 201430. prosince 2014aktivní[15]
B-262 Staryj OskolRusko636.3srpen 201425. června 2015aktivní[15]
B-265 KrasnodarRusko636.3duben 20155. listopadu 2015[11]aktivní
B-268 Velikij NovgorodRusko636.318. března 2016[16]26. října 2016[17]aktivní
B-271 KolpinoRusko636.331. května 2016[16]24. listopadu 2016[18]aktivní
Hà Nội (HQ-182)Vietnam636Msrpen 20124. dubna 2014aktivní[15]
Hồ Chí Minh City (HQ-183)Vietnam636Mprosinec 20124. dubna 2014aktivní[15]
Hải Phòng (HQ-184)Vietnam636Msrpen 20131. srpna 2015aktivní[15]
Đà Nẵng (HQ-185)Vietnam636Mbřezen 20141. srpna 2015aktivní[15]
Khánh Hoà (HQ-186)Vietnam636Mbřezen 201428. února 2017aktivní
Bà Rịa-Vũng Tàu (HQ-187)Vietnam636Mzáří 201528. února 2017aktivní
B-274 Petropavlovsk-KamčatskijRusko636.328. března 201925. listopadu 2019aktivní
B-603 VolchovRusko636.326. prosince 201924. října 2020aktivní
B-602 MagadanRusko636.326. března 202112. října 2021aktivní
B-588 UfaRusko636.331. března 20222021 (plán)ve stavbě, objednána pro Tichooceánské loďstvo[19]
MožajskRusko636.323. srpna 20212021 (plán)objednána pro Tichooceánské loďstvo[19], ve stavbě
JakutskRusko636.323. srpna 2021ve stavbě

Další čtyři jednotky projektu 877 nebyly dokončeny.[11]

Operační služba

Ruské ponorky Kaluga a Lipetsk
Ruská ponorka Novorossijsk je prototypem verze projekt 636.3

Ruská ponorka Rostov na Donu byla v prosinci 2015 vyslána do Středomoří, aby se zapojila do ruské intervence do syrské občanské války. Dne 8. prosince 2015 ponorka na cíle v Sýrii vypustila několik protizemních střel Kalibr.[20]

Reference

  1. SSK Kilo Class (Type 636) [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
  2. SSK Kilo Class (Type 877EKM) [online]. Naval-technology.com [cit. 2011-12-01]. Dostupné online. (anglicky)
  3. PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 8. (česky)[Dále Pejčoch (2008)]
  4. [Pejčoch 2008, s. 54.]
  5. Kilo Class (Project 636/877EKM) Diesel-Electric Submarine [online]. Sinodefence.com [cit. 2011-12-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-02-23. (anglicky)
  6. [Pejčoch 2008, s. 114.]
  7. [Pejčoch 2008, s. 125.]
  8. [Pejčoch 2008, s. 257.]
  9. [Pejčoch 2008, s. 266.]
  10. Vietnam Confirms Kilo Sub Buy at Shangri-La [online]. Defensenews.com [cit. 2011-12-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-04-25. (anglicky)
  11. Large submarines Project 877 Paltus Project 877V Project 877E Project 877EKM Project 08773 Project 636 Project 636M [online]. Russianships.info [cit. 2016-02-09]. Dostupné online. (anglicky)
  12. Class Kilo (Project 877) Submarine [online]. Worldwarships.com, rev. 2012-06-16 [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-06-09. (anglicky)
  13. Russian Kilo-class submarine rejoins navy after 14 years of repairs [online]. Navaltoday.com, rev. 2017-01-27 [cit. 2017-01-27]. Dostupné online. (anglicky)
  14. Naval ships including attack submarine (Minye Theinkhathu) put into operation in commemoration of 73rd Anniversary of Tatmadaw (Navy) Day [online]. Myawady.net.mm, rev. 2020-12-24 [cit. 2020-12-26]. Dostupné online. (anglicky)
  15. Class Kilo II (Project 636) Submarine [online]. Worldwarships.com, rev. 2012-02-12 [cit. 2016-02-08]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-12-02. (anglicky)
  16. Russia Launched its 6th Project 636.3 SSK Submarine Kolpino for Black Sea Fleet [online]. Navy Recognition, 2016-05-31 [cit. 2016-05-31]. Dostupné online. (anglicky)
  17. Russian Navy to commission fifth diesel-electric submarine Veliky Novgorod [online]. Navaltoday.com, rev. 2016-10-25 [cit. 2016-10-26]. Dostupné online. (anglicky)
  18. Russian Navy commissions sixth Project 636.3 Varshavyanka-class submarine [online]. Navaltoday.com, rev. 2016-11-24 [cit. 2016-11-24]. Dostupné online. (anglicky)
  19. Russian Navy Pacific Fleet to receive six Project 636.6 submarines in 2019-2021 under new contract [online]. Navyrecognition.com, 2016-09-12 [cit. 2016-09-14]. Dostupné online. (anglicky)
  20. Russian Navy Improved Kilo-class Submarine Launched Cruise Missiles At Syria from Med. Sea [online]. Navyrecognition.com, rev. 2015-12-09 [cit. 2015-12-09]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. (česky)
  • MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. (česky)
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. (česky)

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.