Třída Atlanta

Třída Atlanta byla třída lehkých křižníků amerického námořnictva z období druhé světové války. Křižníky byly původně projektovány jako vůdčí lodě torpédoborců, ale nakonec se z nich staly efektivní protiletadlové křižníky, sloužící k protiletadlové obraně svazů amerických letadlových lodí. Celkem bylo postaveno 11 jednotek této třídy. Ve službě byly v letech 1941–1956. Za druhé světové války byly dva křižníky potopeny. Ostatní byly do roku 1956 vyřazeny.

Třída Atlanta
USS San Juan (CL-54)
Obecné informace
Uživatelé United States Navy
Typlehký křižník
protiletadlový křižník
Lodě11
Osud2 potopeny, 9 vyřazeno
Předchůdcetřída St. Louis
Nástupcetřída Cleveland
Technické údaje
Výtlak6718 tn (standardní)
8340 tn (plný)
Délka164,9 m
Šířka15,21 m
Ponor6,2 m
Pohon2 turbínová soustrojí Westinghouse
4 kotle Babcock & Wilcox
2 šrouby
75 000 HP
Rychlost33,6 uzlů (62 km/h)
Dosah8 500 nám. mil
při 15 uzlech
Posádka623
Výzbroj16× 127 mm
9–16× 28mm
8× 20 mm
8× 533mm torpédomet
Pancíř50–88mm (boky)
50mm (paluba)
38mm (dělové věže)

Stavba

USS Juneau (CL-52) před spuštěním na vodu

Průkopníky ve stavbě protiletadlových křižníků byly Britové, kteří pro Royal Navy nejprve přestavěly několik prvoválečných lehkých křižníků třídy C a v letech 19401942 postavily šestnáct protiletadlových křižníků třídy Dido, vyzbrojených deseti 132mm kanóny. Britské zkušenosti s loděmi této kategorie se odrazily v americké konstrukci, která však byla výrazně větší a lépe vyzbrojená.

Celkem bylo postaveno 11 křižníků této třídy. Na stavbě se podílely loděnice Federal Shipbuilding and Drydock Company v Kearny, loděnice Bethlehem Steel Corp. ve Fore River v Quincy a San Francisku.

Jednotky třídy Atlanta:

JménoLoděniceZaložení kýluSpuštěnaVstup do službyPoznámka
USS Atlanta (CL-51)Federal Shipbuilding22. dubna 19406. září 194124. prosince 1941Potopen 13. listopadu 1942 v bitvě u Guadalcanalu
USS Juneau (CL-52)Federal Shipbuilding27. května 194025. října 194114. února 1942Poškozen 13. listopadu 1942 v bitvě u Guadalcanalu, následně potopen japonskou ponorkou I–26.
USS San Diego (CL-53)Bethlehem Steel, Fore River27. března 194026. července 194110. ledna 1942Vyřazen 1946, sešrotován 1960.
USS San Juan (CL-54)Bethlehem Steel, Fore River15. května 19406. září 194128. února 1942Vyřazen 1946, sešrotován 1961.
USS Oakland (CL-95)Bethlehem Steel, San Francisco15. července 194123. října 1942prosinec 1942Vyřazen 1949, sešrotován 1959.
USS Reno (CL-96)Bethlehem Steel, San Francisco12. srpna 194123. prosince 194228. prosince 1943Vyřazen 1946, sešrotován 1962.
USS Flint (CL-97)Bethlehem Steel, San Francisco23. října 194225. ledna 194431. srpna 1944Vyřazen 1947, sešrotován 1966.
USS Tucson (CL-98)Bethlehem Steel, San Francisco23. prosince 19423. září 19443. února 1945Vyřazen 1949, sešrotován 1971.
USS Juneau (CL-119)Federal Shipbuilding15. září 194415. července 194514. února 1946Vyřazen 1956, sešrotován 1962.
USS Spokane (CL-120)Federal Shipbuilding15. listopadu 194422. září 194517. května 1946Vyřazen 1950, sešrotován 1973.
USS Fresno (CL-121)Federal Shipbuilding12. února 19455. března 194627. listopadu 1946Vyřazen 1949, sešrotován 1966.

Konstrukce

USS Juneau (CL-52) v únoru 1942

Pro výzbroj nových křižníků byly zvoleny 127mm kanóny Mk.12 umístěné na křižníky v počtu šestnácti kusů. Děla byla rozmístěna do osmi dvoudělových věží, podobných těm, které se později uplatnily u torpédoborců třídy Allen M. Sumner. Šest z nich se nacházelo v ose lodě po třech na přídi a na zádi, zatímco zbylé dvě byly v zadní části po stranách nástavby. Hlavní výzbroj doplňovalo dvanáct 28mm kanónů umístěných po třech až čtyřech hlavních. Později je nahradily účinnější 40mm kanóny Bofors. Výzbroj doplňovaly dva čtyřhlavňové torpédomety ráže 533 mm. U lodí, které následovaly po San Juan byly vypuštěny dvě boční dělové věže hlavní ráže.

Pancéřování křižníků bylo velice slabé. Jednalo se o boční pancéřový pás, který se z 88 mm ztenčoval až na 50 mm. Paluba měla tloušťku 50 mm, dělové věže 38 mm a stanoviště řízení palby 98 mm.

Pohonný systém skládající se ze čtyř kotlů Babcock & Wilcox a dvojice turbínových soustrojí Westinghouse, roztáčejících dva šrouby mohl lodi udělit rychlost až 33,6 uzlů.

Operační nasazení

USS Reno (CL-96) poškozený dvěma torpédy vypuštěnými japonskou ponorkou I-41. Křižník se podařilo zachránit.
Strojovna křižníku USS Juneau (CL-119)

Všechny lodě bojovaly na pacifickém bojišti a sloužily především k ochraně svazů letadlových lodí. První série křižníků (Atlanta, Juneau, San Diego a San Juan) byla dokončena na přelomu let 1941–1942 a od počátku se zapojila do bojů v Pacifiku. Atlanta se zúčastnila bitvy u Midway a všechny čtyři se společně zapojily do bojů o ostrov Guadalcanal. Jednalo se o bitvu u Východních Šalomounových ostrovů, bitvu u ostrovů Santa Cruz a také o bitvu u Guadalcanalu, kde byla ztracena jak Atlanta, tak Juneau a to za velkých ztrát na životech posádky.

Druhá skupina lodí třídy skládající se z lodí Oakland, Reno, Flint a Tucson byla dokončena v rozmezí let 1943–1944. Stejně jako první skupina, se tyto lodě podílely na bojích v Pacifiku a především doprovázely svazy letadlových lodí.

Třetí skupinou lodí tvořily Juneau II, Spokane a Fresno, které byly dokončeny až po válce. U nich byla změna výzbroje největší, tvořilo ji 12 kusů 127mm děl, 32 kusů 40mm kanónů a 20 kusů 20mm kanónů, přičemž torpédomety už nebyly montovány.

Po válce docházelo u všech lodí k dílčím modernizacím, ale jako takové rychle zastarávaly, jelikož s nástupem proudových letounů a řízených střel se účinnost jejich kanónů rapidně snižovala. V jejich roli je nahradily raketové křižníky, které byly navíc schopné plnit daleko širší spektrum úkolů. Protiletadlové křižníky třídy Atlanta byly ze služby vyřazovány na sklonku 50. let a v průběhu 60. let skončily v hutích.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Atlanta class cruiser na anglické Wikipedii.

Literatura

  • HRBEK, Ivan; HRBEK, Jaroslav. Loďstva států účastnících se druhé světové války. Praha: Naše vojsko, 1994. 231 s. ISBN 80-206-0245-3.
  • PEJČOCH, Ivo. Protiletadlové křižníky třídy Atlanta. HPM. 1993, roč. 3, čís. 2, s. 28–29. ISSN 1210-1427.
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.