Svinčice

Svinčice
	Pohled na osadu od severu
Lokalita
Charakter	malá vesnice
Obec	Lužice
Okres	Most
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Zeměpisné souřadnice	50°30′2″ s. š., 13°44′31″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel	84 (2011)[1]
Katastrální území	Svinčice (3,2422 km²)
Nadmořská výška	285 m n. m.
PSČ	434 01
Počet domů	30 (2011)[1]
	Svinčice
Další údaje
Kód části obce	89338
Kód k. ú.	689335
Geodata (OSM)	OSM, WMF
	multimediální obsah na Commons
	Zdroje k infoboxu a českým sídlům.; Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svinčice (německy Schwindschitz) jsou místní část obce Lužice v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 285 metrů, asi 8 km východně od města Mostu. Osadou prochází silnice III. třídy č. 25314 z Liběšic do Sedlece a Korozluk.

Historie

První písemná zmínka o Svinčicích pochází z roku 1207, kdy byla majetkem cisterciáckého kláštera v Oseku. Pouze v letech 1420–1463 byla ves v majetku šlechty, ale pak opět patřila klášteru. Součástí vsi byl poplužní dvůr, který mniši prodali roku 1577 Hynkovi Rausendorfovi ze Špremberka. U tohoto dvorce vznikla tvrz. Zboží později držel rod Štampachů a po nich Tomáš Tyzl z Doltic, kterému byl v roce 1623 poplužní dvůr a tvrz konfiskovány za účast na stavovském povstání. Také tento majetek nakonec získal osecký klášter a připojil ji ke svému panství, kde ves zůstala do zrušení poddanství v roce 1848.

Od roku 1850 ležela v okrese Teplice, v letech 1896–1935 v okrese Duchcov a v letech 1935–1960 v okrese Bílina. Od roku 1960 je součástí okresu Most. Po celou dobu byla osadou obce Lužice.

Vesnice je známá chovem koní, stáje byly dány do provozu v roce 1963. Nachází se zde rovněž hotel. Asi dvě stě metrů severně od vesnice se nachází ložisko přírodně vypálených hornin, tzv. porcelanitů, které bylo příležitostně těženo.

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 162 obyvatel (z toho 86 mužů), z nichž bylo 45 Čechoslováků a 117 Němců. Kromě jednoho žida a dvou lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[2] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 162 obyvatel: 49 Čechoslováků a 113 Němců. Kromě římskokatolické většiny zde žil jeden žid a osm lidí bez vyznání.[3]

Vývoj počtu obyvatel a domů[4][5]
	1869	1880	1890	1900	1910	1921	1930	1950	1961	1970	1980	1991	2001	2011
Obyvatelé	117	156	140	135	144	162	162	96	70	40	35	82	73	84
Domy	27	30	27	27	29	29	33	30	.	15	13	26	30	30
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Lužice.

Reference

Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.
Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.
Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Svinčice na Wikimedia Commons
Historie Svinčic
Informace o porcelanitech na stránkách České geologické služby

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.

[6637e77189822d525d5399b4f0d2439fc792d4f3-1] Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.

[sldb1921-2] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 206.

[sldb1930-3] Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 57.

[sldb2001-4] Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.

[sldb2011-5] Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 310.