Sedlec (Korozluky)

Sedlec (německy Sedlitz) je osada, která je součástí obce Korozluky v okrese Most v Ústeckém kraji. Nachází se v nadmořské výšce 214 metrů asi 5,5 km jihovýchodně od města Mostu. Ze severu je osada ohraničena říčkou Srpinou a železniční tratí a ze severovýchodu ji obepíná silnice I/15 z Loun do Mostu.

Sedlec
Střed osady
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecKorozluky
OkresMost
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°29′3″ s. š., 13°42′43″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel37 (2011)[1]
Katastrální územíSedlec u Obrnic (2,9951 km²)
Nadmořská výška214 m n. m.
PSČ434 01
Počet domů16 (2011)[1]
Sedlec
Další údaje
Kód části obce69621
Kód k. ú.669628
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Název

Název vesnice je odvozen jako zdrobnělina ze základu sedlo.[2] V historických pramenech se jméno vsi objevuje ve tvarech: von Zedlicz (1405), Sedlicz (1654),[3] Sedlicz (1787) a Sedlitz (1846).[2]

Historie

První písemná zmínka o Sedlci pochází z roku 1405.[3] V roce 1787 vesnice patřila k církevnímu panství ChanovNemilkov a k těmto statkům náležela až do zrušení poddanství v roce 1848. Po roce 1850 se Sedlec stal osadou obce Vtelno. Na konci 19. století se osamostatnil a v té době zde byla zprovozněna železniční stanice na trati Most – ObrnicePostoloprty (zastávka Sedlec u Obrnic). V roce 1960 se Sedlec stal osadou obce Korozluky.

Díky nedaleké těžbě minerální vody Zaječická hořká (do Anglie byla vyvážená jako Sedlitz-Wasser), používané jako regulátor zažívání při léčbě chorob zažívacího ústrojí se obec dostala do názvu preparátu Sedlecký prášek (Seidlitz Powder), který se na konci 19. století rozšířil po Evropě jako projímadlo. Sedlitz powder, vyráběný na různých místech, ale neměl nic společného s odparky solí vody místních studní, pouze využíval osvědčené jméno.

Obyvatelstvo se tradičně živilo zemědělstvím, po válce se u obce těžil jíl. V roce 1968 zde vznikl velký sklad potravin a zeleniny. V roce 1971 se začal v Sedlci stavět nový pivovar jako náhrada za zbořený ve starém Mostě. V roce 1974 zahájila provoz stáčírna lahvového piva, celý provoz byl zahájen v roce 1976. V devadesátých letech 20. století se pivovar potýkal s ekonomickými problémy a dne 30. října 1998 zde byla ukončena výroba. Dnes je areál využíván jako sklady soukromých firem.

Přírodní poměry

Ve vesnici je několik zdrojů hořké vody stejného typu jako Zaječická hořká. Jedním z nich je studna u cesty poblíž bývalé školy, která podle rozboru z roku 1958 poskytovala vodu s celkovou mineralizací 9,16 g·l−1. Voda v ní obsahovala v jednom litru 1268 mg hořčíku, 391,2 mg vápníku, 290 mg sodíku a 235 mg draslíku.[4]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů[5][6]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 117170139183217203200225241171100192237
Domy 2226303229323636.1818151316
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Korozluky.

Pamětihodnosti

  • Zbořená kaple svatého Antonína na návsi
  • Křemencový vrch (266 m) – geologická lokalita západně od vesnice

Odkazy

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek IV. S–Ž. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. 868 s. Heslo Sedlec, Sedlitz, s. 21, 23.
  3. SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Sedlec, s. 268.
  4. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 149–150.
  5. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005. Díl 1. Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 406, 407.
  6. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 309.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.