Svetozar Borojević von Bojna

Svetozar Borojević von Bojna, (chorvatsky Svetozar Borojević von Bojna, 13. prosince 1856, Umetić nedaleko Hrvatske Kostajnice, Rakouské císařství (dnes Chorvatsko) – 23. května 1920, Celovec, Rakousko) byl rakousko-uherský polní maršál za první světové války. Mimo jiné byl i držitelem mnoha vojenských vyznamenání včetně pruského řádu Pour le Mérite nebo vojenského řádu Marie Terezie.

Svetozar Boroëvić von Bojna
Svetozar Borojević von Bojna v uniformě důstojníka rakousko-uherské císařské armády.
Narození13. prosinec 1856
Umetić - Chorvatsko, (Rakouské císařství)
Úmrtí23. květen 1920 (63 let)
Celovec, První Rakouská republika
NárodnostSrbové
Vojenská kariéra
Hodnost Polní maršál (Feldmarschall)
Doba služby1872–1918
SloužilRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko (do roku 1918)
Složka Rakousko-uherská armáda (do roku 1918)
VálkyPrvní světová válka
VyznamenáníPour le Mérite
Velitel vojenského řádu Marie Terezie
multimediální obsah na Commons

Život

Borojević se narodil 13. prosince 1856 ve vesnici Umetić v chorvatské vojenské hranici v Rakouském císařství.[1] Jeho otec Adam byl důstojníkem pohraniční stráže,[2] jeho matka byla Stana Kovarbašić von Zboriste.[1] Pokřtěn byl v pravoslavné církvi, s největší pravděpodobností ve farním kostele v Mečenčani, kde jeho otec sloužil.[3]

Borojević byl srbského původu.[4][5][6][7][8][9][10] Sám se zmínil, že je Chorvat a Chorvatsko jeho vlast,[3] zatímco je jednoduše nazýván "Chorvatem".[3][11][12][13][14][15]

Borojević byl vedle Hermanna Kövess von Kövesshaza a Eduarda von Böhm-Ermolli jeden z nejschopnějších rakousko-uherských maršálů první světové války. Do roku 1915 bojoval na ruské frontě (Komarow, karpatské průsmyky, Gorlice-Tarnow), ale jeho jméno je spojeno zejména s italskou frontou v letech 1915-1918 (12 sočských ofenziv a bitva na Piavě). Přes značné úsilí a početní i materiální převahu Italů, podařilo se mu zamezit jejich proniknutí do nitra říše. Byl přísným mužem s železnou vůlí, který kladl důraz především na disciplinu a v tom směru byl i bezohledný a brutální. Během bitev nikdy nespal. Mezi prostými vojáky nebyl oblíbený, ale vysoce vážený. Za zmínku stojí, že ač byl příslušníkem srbské menšiny s pravoslavným vyznáním, dosáhl nejvyšší hodnosti v rakousko-uherské armádě. Byl synem Adama B., poddůstojníka sloužícího na vojenské hranici. Absolvoval vojenskou přípravku v Petrovaradínu a pak kadetku v Liebenau u Štýrského Hradce. Postupoval v hodnostech: 1874 (kadet), 1875 (podporučík), 1880 (nadporučík). Roku 1878 se podílel na okupaci Bosny. V letech 1887-1891 absolvoval Tereziánskou vojenskou akademii ve Vídeňském Novém Městě. V roce 1892 byl povýšen na majora, v roce 1896 na plukovníka, 1904 generálmajora. V roce 1908 získal hodnost podmaršálek, 1916 generálplukovník. 1. února 1918 jej císař Karel První povýšil do hodnosti polního maršála.

Po uzavření příměří se stáhl se zbytky vojska do Rakouska a nabídl císaři Karlovi vojenskou intervenci a obsazení Vídně za účelem likvidace republiky, což císař odmítl. V prosinci 1918 nabídl nové vládě jihoslovanské (Království Srbů, Chorvatů a Slovinců), své služby, ale byl příkře odmítnut. Pak zatrpklý a zcela bez příjmů žil v Celovci, kde zemřel po atace cévní mozkové příhody. Je pohřben na Centrálním hřbitově ve Vídni v hrobu, který zakoupil excísař Karel. Pohřeb byl velikou manifestací monarchie, ale masová účast tisíců prostých vojáků svědčila o Borojevičově obrovském respektu, který si v širokých vojenských kruzích vybudoval.

Shrnutí vojenské kariéry

Data povýšení

Významná vyznamenání

Galerie
  • "Portrét Svezozara Boroëviće von Bojny z roku 1914."
  • "Busta polního maršála Svezozara Boroëviće von Bojny z jeho hrobu na vídeňském centrálním hřbitově."
  • "Hrob polního maršála Boroëviće von Bojny na vídeňském hřbitově."
  • "Náhrobní kámen hrobu polního maršála Boroëviće von Bojny na vídeňském hřbitově."

Reference
  1. Mirnik 2009, s. 1
  2. Dupuy 1992, s. 94: "the son of a Grenzer (border guard) officer; attended the Liebenau cadet school (1875),"
  3. Pojić 2006, s. 4
  4. Encyclopaedia Britannica 1922, p. 1116: "... who appointed a Serb Orthodox frontiersman (Granicar), General Boroević, to the chief command on the Isonzo front."
  5. Matica Srpska 1975: "Био је зван на ручак приликом посете познатог аустријског војсковође, пореклом Србина, Светозара Боројевића."
  6. Horvat 1989, s. 344
    „ Svetozar Borojević de Bojna, Srbin s Banije (selo Borojevići kraj Mečenčana, odnosno Kostajnice) “
  7. Hrvatski biografski leksikon. [s.l.]: [s.n.], 1989. S. 168-169. (anglicky); Pojić 2006, s. 3
  8. Schindler 2001, s. 46
    „ son of a Serbian Grenzer family from Croatia. “
  9. Palmer 1970
    „ regiments on this front; and one of the most successful Habsburg commanders was in fact a Serb from the old 'Military Frontier' region, Marshal Svetozar Boroevic, whose family had fought for the emperors through many generations. “
  10. Tucker 1996, s. 135
  11. Palmer 2000, s. 185
  12. Tucker 1996, s. 762
  13. Burg 2004, s. 67
  14. Neiberg 2004, s. 47
  15. Keegan & Wheatcroft 1976, s. 48: "A Croat (the Croats prided them selves on their particular loyalty to the emperor)."
  16. Válka.cz, Mariánský kříž řádu Německých rytířů

Literatura
  • BAUER, Ernest. Der Löwe vom Isonzo : Feldmarschall Svetozar Boroević de Bojna. Graz: Styria, 1986. 159 s. ISBN 3-222-11650-4. (německy)
  • FUČÍK, Josef. Soča (Isonzo) 1917. Praha: Paseka, 1999. 133 s. ISBN 80-7185-255-4.
  • FUČÍK, Josef. Piava 1918. Praha: Havran, 2001. 285 s. ISBN 80-86515-05-2.
  • PERNES, Jiří; FUČÍK, Josef; HAVEL, Petr, a kol. Pod císařským praporem. Historie habsburské armády 1526-1918. Praha: Elka Press, 2003. 555 s. ISBN 80-902745-5-2.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.