Hodonínek

Výnos o potírání cikánského zlořádu z 10. 7. 1942 se stal výchozím dokumentem nejen pro provedení soupisu všech „cikánů a cikánských míšenců“ na území Protektorátu, ale také pro zřízení tzv. cikánských táborů. Vzorem pro zřízení těchto táborů byla již existující podobná zařízení např. v rakouském Lackenbachu. Umístěny sem měly být především romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby. Na návrh jednotlivých četnických stanic byli vybraní Romové i se svými rodinami zařazováni do transportů, jejichž cílem byl v Čechách tábor v Letech u Písku a na Moravě v Hodoníně u Kunštátu.

Podobně jako v Letech byli počátkem srpna 1942 do tábora nahnáni jednotlivci i celé romské rodiny. Ubytovací kapacita tábora byla 200, v létě až 300 osob, přičemž již brzy po jeho otevření byla mnohonásobně překročena. Velitelem tábora byl administrativní oficiál Štefan Blahynka.

Strážní mužstvo čítalo zhruba 40 mužů. Veškerý personál tvořili čeští zaměstnanci. Všichni vězni (tedy i děti) museli pracovat vně nebo uvnitř tábora 8-10 hodin denně. Šlo především o lamačské a výkopové práce na stavbě nové silnice z Plzně do Moravské Ostravy a na silničním úseku Štěpánov nad Svratkou – Hodonín – Rozseč nad Kunštátem. Stravu dostávali vězňové třikrát denně, ovšem jen v tom nejnutnějším množství. Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly k časté a chronické nemocnosti vězňů. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942-43 propuknutí epidemie břišního tyfu, na následky které zahynulo největší množství vězňů. Zemřelí byli pohřbíváni na hřbitově v nedalekých Černovicích (73 osob) a na provizorním hřbitově nedaleko tábora v masových hrobech (121 osob).

Tábor nebyl vyhlazovací, přesto v něm následkem nelidských podmínek přišla o život podstatná část všech koncentrovaných mužů, žen a zvláště dětí. Brzká smrt také čekala většinu těch, kteří byli hromadnými transporty deportováni do Osvětimi. Z prvního transportu (7. 12. 1942, 91 osob), jehož cílem se stal koncentrační tábor Auschwitz I, zemřeli v krátké době téměř všichni transportovaní. Z dalších dvou transportů (21. 8. 1943, 749 osob a 27. 1. 1944, 31 osob), směřujících do tzv. cikánského tábora v Auschwitz II-Birkenau, přežili pouze ti, kteří byli odtud přeloženi na práci do jiných koncentračních táborů.

• Kárný pracovní tábor od 10. 8. 1940
• tzv. Sběrný tábor od 1. 1. 1942
• tzv. Cikánský tábor od 10. 7. 1942 do 1. 12. 1943

• Velitel tábora: Štefan Blahynka
• Personál: 40 osob - čeští zaměstnanci

• Táborem prošlo celkem 1 396 osob z toho:
  • 35 se zde narodilo
  • 262 bylo propuštěno
  • 47 uprchlo
  • 207 zahynulo (194 z nich při epidemii břišního tyfu - viz výše : Podmínky v táboře, ostatních pouze 13)
  • 871 bylo transportováno

Areál později sloužil jako rekreační zařízení ROH Maloměřických cementáren Brno pro účely rekreace dětí zaměstnanců. Byla postavena řada nových budov na místo původních. Začátkem 80. let byl vybudován vyhřívaný venkovní bazén. Po listopadu 1989 došlo k privatizaci objektu.

Po letech vzniklo na půdorysu bývalého koncentračního tábora rekreační středisko Žalov. V areálu bylo koupaliště, restaurace a možnost celoročního ubytování v chatkách.[1] Na kraji areálu byl vytvořen pomník, který v češtině a romštině připomíná romský tábor.

V roce 1995 začalo Muzeum romské kultury pietní akty pořádat i k památce tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, a to ve spolupráci s tehdejším starostou obce Hodonín, panem Miroslavem Plíhalem. Tradice pietních aktů na místě byla založena a v roce 1997 již Muzeum romské kultury na Žalově odhalilo památník – kovový kříž s romskými symboly z dílny romského kamenosochaře Eduarda Oláha, o rok později Muzeum romské kultury, umistilo pamětní desku na hřbitov v sousedních Černovicích, tentokrát z dílny nevidomé romské sochařky Boženy Vavrekové (Přibylové). Zároveň již v této době Muzeum romské kutlruy usilovalo o pietní řešení celého areálu bývalého tábora, v němž v této době fungovalo rekreační zařízení. 

Počátkem února 2009 se ministr pro lidská práva Michael Kocáb předběžně dohodl se stávající majitelkou areálu Alenou Vojtovou, na jeho odkoupení státem. Následně mělo být projednáno, co na tomto místě bude vlastně stát. Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského bylo pověřeno vybudováním Památníku romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu rozhodnutím vlády ČR č. 158 z 2. března 2011 o změně usnesení vlády ze dne 4. května 2009 č. 589 k úpravě pietních míst v Letech u Písku a v Hodoníně u Kunštátu. V roce 2016 se podařilo dokončit  stavební práce v areálu Památníku a v roce 2017 dlouhodobé odborné činnosti týkající se vybudování expozice pro veřejnost a upravit areál tak, aby návštěvník poznal vzhled původního sběrného tábora pro romské vězně z let 1942–1943. V prosinci roku 2017 došlo ke změně provozovatele a dne 4. prosince 2017 došlo k podepsání smlouvy mezi Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského a Úřadem pro zastupováním státu ve věcech majetkových o převodu majetku státu – areálu Památník Hodonín u Kunštátu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Od ledna 2018 se stalo provozovatelem památníku Muzeum romské kultury.

V roce 2018 se v areálu již konal každoroční pietní akt.[2] Dne 20. srpna 2019 byl při příležitosti pietní vzpomínkové akce areál muzea zpřístupněn veřejnosti.[3]

• 
  Památník u lesního hřbitůvku
• 
  Lesní hřbitůvek
• 
  Pamětní deska v místě bývalého tábora
• 
  Areál tábora v roce 2017
• 
  Areál tábora v roce 2017

• Lety (tábor)
• Muzeum romské kultury

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hodonínek na Wikimedia Commons
• Pronásledování a genocida Romů v českých zemích
• „Cikánský tábor“ v Hodoníně u Kunštátu
• 60. výročí vyvraždění „cikánského tábora“ v Osvětimi-Březince
• Památník versus vepři boubelatí
• Jana Horváthová o tzv. Cikánských táborech
• Památník Hodonín u Kunštátu bude spravovat Muzeum romské kultury