Svatý Petr ze Slivice

Socha sv. Petra pochází z kostela sv. Petra ve Slivici, založeného roku 1362 pražským arcibiskupem Janem z Jenštejna. Patří k raným dílům Mistra Krumlovské madony a je vystavena jako zápůjčka ve stálé expozici Národní galerie v Praze.

Svatý Petr ze Slivice
Sv. Petr ze Slivice, Národní galerie v Praze
Základní údaje
AutorMistr Krumlovské madony
Rok vznikukolem 1395
Umělecký směrKrásný sloh
Kód památky67964/32-6200 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Popis
Výška91,5 cm
Materiálopuka, polychromie, zlacení
Umístění
UmístěníNárodní galerie Praha
StátČesko Česko
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis a zařazení

Socha z doby kolem roku 1395 je vysoká 91,5 cm. Je zhotovena ze pražské zlaté opuky, se stopami polychromie a zlacení. Postavě chybí obvyklé atributy (např. klíče), ale o identitě sv. Petra svědčí typika tváře i původní umístění sochy v kostele sv. Petra. Figura je znázorněna v kontrapostu, s bohatou drapérií, která tvoří hluboké příčné záhyby a vertikální řasení a stírá tělesné proporce. Naturalistická stařecká tvář a detaily rukou kontrastují s vlasy a vousy, stylizovanými do šnekovitých záhybů. Individualizace výrazu tváře navazuje na starší náhrobky parléřovské huti, ale v souladu s tendencemi krásného slohu je její výraz idealizovanější a v postoji figury se projevuje odevzdanost.[1] Typově i např. tvarem límce má socha blízko k postavě sv. Bartoloměje na deskovém obraze následovníka Mistra Třeboňského oltáře, Madona mezi sv. Bartolomějem a sv. Markétou (kolem 1400). [2],[3]

Socha sv. Petra reprezentovala české gotické umění na světových výstavách v Paříži a Montrealu. Jde o typickou ukázku krásného slohu, který se vyznačuje napětím mezi idealismem a naturalismem a forma v něm postupně nabývá stejného významu jako obsah. Za východisko slohu je považována svatovítská parléřovská huť, kde lze shodné znaky nalézt v náhrobcích českých králů, u bust v triforiu katedrály nebo v případě sochy sv. Václava, jejímž autorem je pravděpodobně Jindřich IV. Parléř.

Pro pražskou produkci na přelomu 14. a 15. století je charakteristickým materiálem opuka, těžená v lomech na Bílé Hoře a v Přední Kopanině . Tento kámen si krátce po vylomení uchovává vlhkost a měkkost a umožňuje velmi detailní zpracování řezbářskými nástroji. Na základě rozboru materiálu tak lze určit pražskou provenienci četných sochařských děl exportovaných z Čech do Slezska, Rakouska či Porýní. V době slabé vlády Václava IV. se stal hlavním objednavatelem těchto náročných výtvarných děl pražský arcibiskup a také přední šlechtické rody. Sochy krásného slohu byly pro jejich stylizovanou krásu[4] předmětem vzrůstající kritiky reformátorů církve v době před vypuknutím husitských bouří a velká část se stala obětí obrazoborectví.

Příbuzná díla
  • Plzeňská madona (1380-1384)
  • Krumlovska madona
  • Šternberská Madona, Muzeum umění Olomouc
  • Sv. Kateřina z Jihlavy (kopie)

Reference
  1. Kutal A, 1972, s. 120-121
  2. Kutal A, 1962, s. 88
  3. Matějček A, Pešina J, 1950, s.107-108
  4. komentář ČRO Proglas, Krásný sloh. zpravy.proglas.cz [online]. [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.
  5. komentář ČRO Proglas, Šternberská madona. zpravy.proglas.cz [online]. [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.

Literatura
  • Karl Heinz Clasen: Der Meister der Schönen Madonnen. Herkunft, Entfaltung, Umkreis. Berlin, New York 1974, s. 116, 234, 235
  • Albert Kutal, České gotické umění, Obelisk a Artia, Praha 1972
  • Jaromír Homolka, K problematice české plastiky 1350-1450, Umění 11, 1963, s. 429
  • Albert Kutal, České gotické sochařství 1350-1450, SNKLU Praha, 1962, s. 88
  • Antonín Matějček, Jaroslav Pešina, Česká malba gotická, Melantrich, Praha 1950

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.