Světová strana

Světové strany jsou čtyři základní směry, podle kterých se určuje na zemském povrchu směr. Tyto čtyři základní směry se shodují se směrem rovnoběžek a poledníků.

  • Poledník je pomyslná čára, která spojuje severní a jižní pól
  • Rovnoběžka, je rovnoběžka, která vede východo-západně ve směru zemské rotace
Světové strany

V některých kulturách (indiánské nebo buddhistické) byl tento koncept rozšířen na šest základních světových stran – další dvě strany jsou směry nahoru a dolů.[zdroj?]

Jednotlivé světové strany

Čtyři světové strany se označují písmeny S nebo N (Sever, Nord, North), V, O nebo E (Východ, Ost, East), J nebo S (Jih, Süd, South) a Z nebo W (Západ, West). Strany se používají k určování směrů, navigaci a k základní orientaci map. Pokud není řečeno jinak, horní okraj mapy vždy leží na severu.

Sever
Geografický sever a magnetický sever ukazovaný kompasem
Podrobnější informace naleznete v článku Sever.

Sever nebo také geografický sever je směr vedoucí k geografickému severnímu pólu. Prodloužená zemská osa ukazuje svým koncem k severu.

V navigaci se používají i jiné „severní směry“, především „magnetický sever“. To je směr, ke kterému ukazuje střelka magnetického kompasu a který se od geografického severu liší o magnetickou deklinaci. V satelitní navigaci se používají další souřadnicové systémy.

Jih
Podrobnější informace naleznete v článku Jih.

Jih leží v přesně v opačném směru než sever.

Východ
Podrobnější informace naleznete v článku Východ.

Východ je směr otáčení Země kolem své osy. Pro pozorovatele na Zemi se východ jeví jako směr, ve kterém vychází Slunce (na rovníku). Dříve (před rozšířením kompasu) byl význam východu srovnatelný s dnešním severem; často byly mapy orientovány na východ, samo slovo orientace pochází od latinského označení východu oriens. Na východ jsou také obvykle orientovány kostely.

Západ
Podrobnější informace naleznete v článku Západ.

Západ je směr, ve kterém zapadá Slunce.

Čtyři vedlejší směry

Pro přesnější určení směru se používají ještě vedlejší směry, které leží mezi směry hlavními. Jsou to severovýchod, jihovýchod, jihozápad a severozápad. Stejně jako hlavní směry, jsou tyto směry k sobě kolmé a přesně půlí úhel mezi hlavními směry. Společně s hlavními směry tvoří na kompasu takzvanou větrnou růžici. Jednotlivé směry spolu svírají úhel 45 stupňů. Větrná růžice se v tomto stavu používá již od dob antiky.

Zajímavé je, že v některých jazycích jsou i pro vedlejší směry samostatné názvy, neodvozené z názvů základních směrů – srovnání dvou blízkých baltofinských jazyků (za povšimnutí stojí i „prohození“ výrazů pro jih a jihozápad v obou jazycích):

  • finsky[1]
    pohjoinen – sever, itä – východ, etelä – jih, länsi – západ
    koillinen – severovýchod, luode – severozápad
    kaakko – jihovýchod, lounas – jihozápad
  • estonsky
    põhi – sever, ida – východ, lõuna – jih, lääs – západ
    kirre – severovýchod, loe – severozápad
    kagu – jihovýchod, edel – jihozápad

Směrová růžice
Větrná růžice
Podrobnější informace naleznete v článku Větrná růžice.

K přesnějšímu určování směru používají námořníci ještě jemnější dělení. Větrná růžice má pak 16 směrů, které spolu svírají úhel 22,50 stupně. Tento díl se nazývá čárka[zdroj?]. Můžeme se pak setkat i s termínem půl čárky.

Ještě jemnější dělení je na 32 tzv. plných čárek (by-points, někdy pouze points) o úhlu 11°15', což je zhruba schopnost udržení kursu pro lodě ze začátků éry kompasové navigace. Další zpřesňování navigace přineslo ještě půlčárky a čtvrtčárky a poté se již přešlo na udávání směru ve stupních.[2]

Pravidla pro pojmenování směrů jsou následující

  • čtyři hlavní směry mají svou vlastní zkratku – S, V, J, Z
  • názvy vedlejších směrů se odvozují od směrů hlavních, slovo sever a jih je vždy před slovem východ a západ: severozápad, severovýchod, jihozápad, jihovýchod, zkratky SZ, SV, JZ, JV.
  • další dělení se pojmenovává podle nejbližší osminy a příslušného směru. Např. ZSZ je západo-severozápad, JJZ je jiho-jihozápad.

Určování

Světové strany se dají nejpřesněji určit pomocí kompasu nebo buzoly. K přesnému určení polohy se využívá GPS navigace. V přírodě bez použití kompasu, buzoly nebo GPS navigace je možné využít i přírodní orientaci.

Orientace podle přírody:
  • lišejníky na stromech narůstají více na severní a severozápadní straně
  • mraveniště mají severní stranu strmější
  • samostatně rostlé stromy mají hustější větve na jižní straně
  • otvory ve včelích úlech bývají obráceny k jihu
  • slunečnice se obracejí za sluncem, i když je zamračeno
  • letokruhy osamělých pařezů jsou na severní straně hustší než na jižní straně. Tento jev není vždy směrodatný, selhává v údolích, lesích aj., kde vlivem terénu přírodní vlivy na strom nepůsobí tak jako na rovině
  • hvězda Polárka (Severka) v noci svítí na severu (najdeme ji s pomocí souhvězdí Velký vůz – pomyslně spojíme jeho zadní kola a vzdálenost mezi nimi pětkrát prodloužíme směrem nahoru, přímo k Polárce

Reference
  1. Odkud k nám přišly světové strany?. www.finofiilit.cz [online]. [cit. 2018-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-12-15.
  2. [cit. 2019-10-21]. Dostupné online.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.