Východ slunce

Občanský soumrak[2] začíná ráno okamžikem, v němž se střed slunečního kotouče nachází 6° pod horizontem, a končí východem Slunce, kdy se horní okraj slunečního kotouče nachází přesně na ideálním horizontu – pro pozorovatele – za průměrných atmosférických podmínek při hladině moře. Vzhledem k refrakci (atmosférické neboli terestrické refrakci) je však skutečná poloha horního okraje slunečního disku v daném časovém úseku 0° 34' pod horizontem.[3] Refrakce tak způsobuje optickou iluzi viditelného Slunce, ačkoli je stále pod horizontem. Tím dochází k prodloužení dne celkově o 8–12 minut.[4] Tento jev je také v úrovni obzoru příčinou vizuálního zploštění disku na úkor jeho výšky. Okolo jedné sekundy může být pozorován optický fenomén tzv. zelený paprsek, na němž se vedle refrakce podílí i světelná disperze.[4][5]

Za hranicí polárního kruhu nastává polární den, jestliže nejméně jeden den tzv. půlnoční slunce nezapadne pod obzor a nenastane noc bez slunečního světla. Opakem polárního dne je polární noc, kdy naopak Slunce nevystoupí nad horizont.

Do 16. století panovala v řadě kultur a náboženství představa geocentrického modelu Země jako nepohyblivého středu vesmíru, okolo něhož rotují další tělesa. Daný přístup nahradil astronom Mikuláš Koperník heliocentrickým modelem s centrálně postaveným Sluncem a pohybující se Zemí.[6]

• 
  Mohavská poušť
• 
  Přístav Placida, Florida
• 
  Sydney, Austrálie