Sup mrchožravý

• Délka těla: 60–70 cm
• Rozpětí křídel: 150 cm
• Hmotnost: 1,6–2,5 kg

Sup mrchožravý je statný pták s holou neopeřenou tváří se silným, na konci zahnutým a zašpičatělým zobákem. Dospělý pták je bílý nebo šedý s černými letkami. Samec i samice jsou zbarveny podobně, mláďata jsou černá až hnědá.

Vyskytuje se především v severní Africe, jižní Evropě a Malé Asii. Preferuje otevřenou krajinu, holé horské svahy či říční údolí sevřená skalami v blízkosti lidských sídlišť. V České republice bývá zastižen zcela vzácně.

V jižní Evropě je to převážně tažný pták, zimující v Africe jižně od Sahary.

Požírá menší mršiny, ale někdy dá přednost i ulovené potravě (kobylky, menší hlodavci). Patří k několika známým druhům živočichů, kteří při získávání obživy využívají nástroje – konkrétně bylo zaznamenáno rozbíjení pštrosích vajec kamenem, pouštěným ze zobáku.[3]

Hnízdí většinou v koloniích. Páry žijí v dlouhodobém svazku a používají ke hnízdění po mnoho let stejné místo. Na tomto místě pak hromadí zbytky potravy, kosti, kožešiny, větve nebo kusy vlny. Během března snáší zpravidla 2 vejce. Doba sezení je 42 dní. Pohlavní dospělosti mláďata dosahují ve stáří 5 let.

Sup mrchožravý byl ve starověkém Egyptě vysoce uctíván a představoval bohyni Nechbet, ochránkyni faraonů a sestru bohyně Eset. Společně s kobrou egyptskou byl zvířecím ochráncem a symbolem faraonovy moci. Jeho zpodobnění bylo součástí pokrývky hlavy egyptských královen, např. Kleopatry VII. Proto bývá označován také jako Faraónova slepice.

Jelikož patří sup mrchožravý mezi nejohroženější druhy ptáků, snaží se zoologické zahrady a ochranářské organizace pracovat na reintrodukčních programech, a navracet tak zvířata odchovaná v zoo do volné přírody.

Sup mrchožravý je v současnosti (2018) v Česku chován v pěti zoologických zahradách. Jedná se o:

• Zoo Hluboká
• Zoo Liberec
• Zoo Ostrava
• Zoo Praha
• Zoo Zlín

Mezi Zoo Praha a Zoo Zlín existuje dlouhodobá spolupráce, při níž jde o přirozený odchov mláděte pěstouny v partnerské zoo a jeho následné vypuštění do volné přírody. K takovéto chovatelské výměně došlo v letech 2012, 2014 i 2018.[4]

V minulosti patřily k chovatelům tohoto vzácného opeřence také zoo v Děčíně, Dvoře Králové, Olomouci, Plzni a Ústí nad Labem.[5]

Podle evropské plemenné knihy[6] bylo v Evropě k 4. únoru 2015 chováno celkem 275 jedinců tohoto druhu.