Sup bělohlavý

Své jméno si vysloužil díky bílému peří, které pokrývá i krk, jenž je u většiny druhů supů holý. Může být vysoký 95–110 cm a jeho rozpětí křídel dosahuje délky 230–270 cm. Dospělý kus váží obvykle 6 až 11 kg, výjimečně i více. Nevykazuje žádný pohlavní dimorfismus, samec se od samice na první pohled neliší.

Vyskytuje se především v jihozápadní palearktické oblasti, prakticky od Španělska po Indii. Severně se dostává až do střední Evropy, jižním směrem je k vidění až v severní Africe. Mezi jeho oblíbené stanoviště patří hornaté oblasti a proto osídlil i rozsáhlé Alpské pohoří. V malých hejnech pátrá na těchto vyvýšených místech po zdechlinách. Na vzdálenost více než 1,5 kilometru dokáže zachytit typický pach vycházející z mrtvého těla.[2] Než se odhodlá k hostině, vydrží nad mršinou kroužit i několik hodin. Na to reagují pozemní mrchožrouti, například hyeny (Hyaenidae), pro něž je krouživý let supa bělohlavého znamením, že se v jeho blízkosti nachází potrava. Druh se živí pouze masem a vnitřnostmi. Kosti nepozře, na ně se specializuje například sup mrchožravý (Neophron percnopterus) nebo orlosup bradatý (Gypaetus barbatus). Dlouhé krky jim umožňují prostrčit hlavu i do velmi malých otvorů v mršině. Díky žaludečním bakteriím bez problému pozřou i silně shnilé maso prorostlé plísní. V nouzi, z nedostatku uhynulých zvířat, loví sup bělohlavý oslabená či nemocná zvířata. Výjimečně se může živit i masem lidí zahynulých v nepřístupném terénu; ve Francii sežrali vyhladovělí supi během několika minut tělo ženy, která se při tůře po Pyrenejích zabila pádem ze srázu.[2]

K hnízdění si vybírá skalnaté dutiny. Samice snáší zpravidla jedno vejce. Mláďata zůstávají v hnízdě asi do stáří čtyř měsíců a stará se o ně obě pohlaví. Když mláďata povyrostou, drží se v blízkosti rodičů a doprovázejí je v letu. Dochází-li ke krmení, nepozřou mláďata tvrdé maso a tak vyčkávají, než jej z potravy rodiče odstraní.

Dožívá se obvykle asi 18 let,[3] rekordní věk ze zajetí byl 41,4.[4]

Mezinárodní svaz ochrany přírody (IUCN) označil druh za málo dotčený. Na rozloze větší jak 20 milionu km² se roztroušeně vyskytuje 500 000 až 1 000 000 supů bělohlavých.[5][3]

K výraznému úbytku stavů došlo v Evropě v 19. a 20. století v důsledku pronásledování a také jako výsledek konzumace otrávených návnad určených na zabíjení rozličných predátorů. Supům hrozí rovněž otrava pozřením těl zvířat ošetřených protizánětlivými léky. Problémem může být i nedostatek potravy způsobený změnami v chovu hospodářských zvířat (včasné odstraňování uhynulých těl, rozšíření uzavřených velkochovů). Negativně na ně může působit též rozvoj větrných elektráren a někteří zahynou na drátech vysokého napětí.[2][3]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu sup bělohlavý na Wikimedia Commons
• Slovníkové heslo sup bělohlavý ve Wikislovníku