Suchoj Su-34

Suchoj Su-34 na výstavě MAKS 2013

Specializovaná stíhací-bombardovací verze verze Su-27 Flanker byla vyvíjena od počátku osmdesátých let, vyvrcholila prototypem T-10V, který byl poprvé zalétán 13. dubna 1990. Jeho oficiální označení bylo Su-27IB (IB: Istrebitěl Bombardirovšik / stíhací bombardér). První zprávy hovořily o dvoumístném palubním letadle se sedadly vedle sebe jako alternativě k dvoumístné verzi Su-27UB. Její využití v roli palubního stroje by totiž bylo velmi problematické právě pro uspořádání sedadel za sebou – ze zadního je během přistání nedostatečný výhled na palubu letadlové lodi. Přestože první zveřejněná fotografie zachycuje prototyp při přeletu palubou letadlové lodi Admiral Kuzněcov, nejde o palubní letadlo. Prototyp T-10V měl být původně společný i pro dvoumístnou cvičnou verzi Su-27KU (Korabelnyj-Učobnyj), ale její vývoj byl zastaven.[6]

Rozpočtová omezení následující po rozpadu SSSR program pozastavily a prototypy letadel začaly být uváděny na veřejnosti, což vedlo ke zmatku v označování letadel a jejich úkolů. V prvním popisu v oficiálním ruském tisku v roce 1994 byl označen Su-34. Třetí předsériové letadlo (bylo však postaveno už podle sériové výrobní dokumentace, takže někdy je uváděno jako první sériové) bylo uvedeno na pařížském aerosalonu Le Bourget '95 v roce 1995 jako Su-34FN (FN for "Fighter, Navy / námořní stíhač"). Bylo popsáno jako námořní letadlo působící z pozemních základen, případně byl uveden pod zkratkou Su-34MF (MF jako MnogoFunksionalnyj, multi-funkční) na výstavě MAKS v Moskvě v roce 1999. V ruském letectvu se používá označení Su-34. Neobvykle tvarovaná příď, jako výsledek snahy co nejvíce snížit efektivní radiolokační odrazovou plochu (připomíná podobně tvarovaný Lockheed SR-71 Blackbird), mu přinesl domácí přezdívku „Kačátko“ (Утёнок, Uťonok), ve světě po jejich efektivnímu nasazení v Sýrii se mu začalo říkat ,,Hell Duck'' (kachna z pekel).[7][8]

Letadlo sdílí co nejvíce konstrukčních prvků, křídlo, ocas a motorové gondoly se Su-27/Su-30, přední vodorovné řídící plochy se Su-30/Su-33/Su-35 ke zvýšení statické nestability (umožňuje lepší manévrovatelnost) a snížení odporu vzduchu. Má však úplně novou příď a přední část trupu umožňující sedět osádce vedle sebe. Su-34 si původně ponechal motory ze Su-27, ale sériové modely budou mít pravděpodobně motory s vektorovatelným tahem, podobně jako poslední Su-30MK.

Dodávkám Su-34 nevyhovoval stav financí a proto byly ze začátku vyráběny pouze předsériové stroje. V roce 2004 Suchoj oznámil, že začal malosériovou výrobu a první stroje budou dodány do služby kolem roku 2008. Přesto pokračovala modernizace strojů Su-24, což nepřímo potvrzovalo domněnku, že Su-34 v činné službě je vzdálená budoucnost.

V březnu 2006 ruský ministr obrany Sergej Ivanov oznámil, že vláda zakoupila dva Su-34, které zařadí do příslušných jednotek ještě v roce 2006 a plánuje zkompletovat jednotku vybavenou 24 Su-34 do konce roku 2010. Ruské ministerstvo obrany podepsalo smlouvy na nákup 32 ks Su-34 s dodávkami do roku 2015 a do roku 2020 jsou plánovány kontrakty na 80 strojů.[9] Ivanov prohlásil, že jsou „mnohokrát efektivnější ve všech důležitých parametrech“ a proto letectvo bude potřebovat mnohem méně nových strojů k nahrazení starších Su-24. V červenci 2006 dále řekl, že Rusko bude mít do roku 2015 58 nových Su-34.[10] Prvních šest strojů Su-34 bojové jednotky obdržely v roce 2011.[11]

25. února 2012 podepsalo ruské ministerstvo obrany se společností Suchoj smlouvu ve výši 140 miliard rublů na dodání 92 frontových bombardérů Su-34. K říjnu 2015 bylo vyrobeno 68 kusů a zbytek by měl být dodán ruskému letectvu nejpozději do konce roku 2018.[12]

• 18. ledna 2019 se dvě letadla Su-34 srazila při výcviku. K nehodě došlo v oblasti Tatarského průlivu 35 km od pobřeží. Jednoho člena posádky (navigátora) se podařilo zachránit, tři zahynuli.
• Podle dostupných informací byla nejméně dvě další letadla Su-34 v minulosti odepsána v důsledku poškození způsobeného leteckými nehodami.
• K jednomu incidentu došlo i na území ČR. V červnu 1995 při návratu z aerosalonu v Paříži během přeletu nad naším územím došlo u předváděcího prototypu k závadě na hlavním hydraulickém systému letadla. Po vyhodnocení situace, kdy zkušebnímu pilotovi byly nabídnuty k nouzovému přistání dvě letiště - vojenské v Budějovicích nebo Praha-Ruzyně si vzhledem k uvažovanému lepšímu požárně technickému vybavení si vybral Ruzyňské letiště, kde přistál na dráhu 24. Bohužel záložní okruh hydrauliky sice dokázal ovládat směrovky, výškovky, klapky i vysunout podvozky, ale již na nedokázal odbrzdit kola. Po přistání kvůli tomu bouchly pneumatiky, začaly hořet a disky hlavních podvozků se ubrousily cca o 10 - 15 cm. Požár byl ihned uhašen zásahem letištních hasičů a nikomu se nic nestalo. Jen byl problém stroj stáhnout z dráhy, za bezpečnostní koridor, aby na ní mohl být obnoven provoz. Kvůli tomu byl z přeletu z Paříže do Ruska stáhnut do Prahy doprovodný nákladní letoun Il-76, který vezl mimo jiné mechaniky a technické vybavení, hlavně potřebnou tažnou oj, která se nezapínala jen na přední nohu podvozku, ale byla napínacími ocelovými lany propojena i k oběma hlavním. Při pokusu o stažení z dráhy byla plánovaná trasa postříkána pěnou, aby se snížilo tření. Nicméně u letištního tahače Tatra 815 tzv. "placka", to nevydržela spojka a shořela. Teprve po zásahu mechaniků a odpuštění tlaku v brzdách letounu, uvolnění kol, se povedlo letoun odtáhnout z přistávací na pojezdovou dráhu. Zde byla vyměněna poškozená podvozková kola a stroj byl odtažen k opravě k hangáru "F". Po provedení opravy a záletu, letadlo odletělo z Prahy.

Rusko Rusko

• Ruské letectvo – k červenci 2015 70 letadel[19][20][21], v prosinci 2016 107 letadel.

Alžírsko Alžírsko

• Alžírské letectvo – V roce 2016 Alžírsko objednalo 12 stíhacích bombardérů Su-34.[22]