Suchá nad Parnou

První písemná zmínka o obci pochází z listiny o prodeji pozemků v Suché z roku 1251. Nicméně podle některých archeologických nálezů byla zdejší oblast osídlena již v neolitu.[2]
Od 13. století patřila vesnice společně s řadou dalších do majetku pánů na Červeném Kameni. V tomto století byl zřejmě postaven i původní zdejší kostel.[2]
Již ve 14. století už vlastnili vinice v katastru obce i měšťané z nedaleké Trnavy. Zachovala se listina, v níž uherský panovník Ludvík I. přikázal roku 1365 panstvu z Červeného Kamene, Svätého Jura a Modry, aby měšťanům nekladli překážky při obdělávání vinic.[2]
Porážka uherských vojsk v bitvě u Moháče v roce 1526 a následné spory o uherskou korunu vedly k dlouhotrvajícím bojům o moc provázeným pustošením a loupeživými nájezdy osmanských Turků, kteří se roku 1575 zmocnili hradu Červený Kameň a loupili vraždili v jeho okolí. Tomuto řádění se nevyhnula ani Suchá nad Parnou.
V roce 1536 byla obec povýšena na městečko.[3] V 16. století se zde usadili chorvatští osadníci.
V roce 1639 a opět pak 1809 získala Suchá nad Parnou jarmareční právo. Roku 1663 ji opět vyplenili Turci a počátkem 18. století povstalecké vojsko Františka II. Rákócziho.[3]
Koncem 2. světové války byl poškozen Pálffyovský zámek, načež v roce 1952 došlo k jeho zbourání.[3]

• V obci je Římskokatolický kostel sv. Martina z Tours z roku 1708, který stojí na místě původního gotického svatostánku postaveného zřejmě již v 13. století. Stavba svatyně pochází z let 1699–1700, barokní kostelní loď byla dokončena roku 1708. Z bývalého kostela zůstala masivní věž čtvercového půdorysu, jež obdržela v roce 1735 osmibokou přístavbu a poté byla barokně zastřešena. Hlavní oltář je barokní, z 18. století. K cenným památkám patří bohatě zdobená klasicistická kazatelna a barokní oltář sv. Jana Nepomuckého.[2] Farskou budovu nechal v letech 1871–1872 postavit hrabě Ján Pálffy.[4] Do zdejší farnosti patří i obce Košolná a Zvončín.
• Zámek, původně renesanční (připomíná se rok 1551),[2] poškozený koncem 2. světové války. Jeho zbourání v roce 1952 přežila pouze zadní hospodářská část s portálem z 18. století.
• Památník padlým z 1. světové války postavený roku 1928.

• František Hečko - prozaik, básnik, redaktor a publicista
• Silvester Taliga - salesián, knihovedec, pedagog.[5]
• Ján Ježovít - salesián, misionář, tiskář.[6]

• Suchá nad Parnou
• 
  Vinohrad
• 
  Památník SNP
• 
  Hlavní silnice
• 
  Kaplička
• 
  Kaplička č.2