Stroncianit

Stroncianit (Sulzer, 1790), chemický vzorec SrCO3 (uhličitan strontnatý), je kosočtverečný minerál. Svým složením i krystalovou strukturou je velmi blízký aragonitu. Nazván podle lokality Strontian ve Skotsku.

Stroncianit

Stroncianit na síře, Machor, Polsko

Obecné
Kategorie Minerál
Chemický vzorec SrCO3
Identifikace
Barva bílá, šedá, žlutá...
Vzhled krystalu prizmatické
Soustava kosočtverečná
Tvrdost 3,5
Lesk skelný, mastný
Štěpnost nedokonalá
Index lomu nα = 1,517
nβ = 1,663
nγ = 1,667
Vryp bílý
Hustota 3,76 g ⋅ cm−3
Rozpustnost v kyselinách

Původ

Ložiskové akumulace stroncianitu jsou vázány na lagunární vápence a jílovce. Občas vzniká i na některých hydrotermálních žilách nebo v dutinách vulkanitů, kde může vzácně tvořit i poměrně dobře omezené krystaly.

Morfologie

Krystaly obvykle krátce až dlouze prizmatické, protažené podél [001], jehlicovité, pseudohexagonální, až 8 cm dlouhé. Nejčastěji je kusový, popřípadě tvoří stébelnaté, vláknité a zemité agregáty. Dvojčatění: podél {110}, kontaktní nebo méně často penetrační dvojčata, dvojčatění může být i vícenásobné.

Vlastnosti

  • Fyzikální vlastnosti: Tvrdost 3,5, křehký, hustota 3,76 g/cm³, štěpnost nedokonalá podle {110}, špatná podél {021}, lom nerovný až pololasturnatý.
  • Optické vlastnosti: Barva: bezbarvý, bílý, šedý, nažloutlý, nazelenalý, někdy též hnědý nebo načervenalý. Lesk skelný, matný, průhlednost: průhledný až průsvitný, vryp bílý.
  • Chemické vlastnosti: Složení: Sr 59,35 %, C 8,14 %, O 32,51 %. V kyselinách šumí a lehce se rozpouští. Před dmuchavkou bobtná do tvaru květáku, plamen barví karmínově červeně.

Podobné minerály

Parageneze

Využití

Stroncianit bývá někdy využíván jako surovina na výrobu stroncia a jeho sloučenin, které jsou využívány v pyrotechnice, optice a cukrovarnictví.

Naleziště

Řídce se vyskytující minerál.

Odkazy

Literatura

  • Palache, C., H. Berman, and C. Frondel (1951) Dana’s system of mineralogy, (7th edition), volume II, 196–200
  • DUĎA, Rudolf; REJL, Luboš. Minerály. Fotografie Dušan Slivka. 1., české vyd. Praha: AVENTINUM, 1997. 520 s. (Velký průvodce). ISBN 80-7151-030-0.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.