Streptosolen Jamesonův

Streptosolen je stálezelený nebo poloopadavý, drsně chlupatý, hustě větvený keř s dlouhými a úzkými větvemi, dorůstající výšky 1 až 2 metry. Odění se skládá z hojných žláznatých chlupů. Listy jsou střídavé, řapíkaté, 2 až 3 cm dlouhé, s vejčitě eliptickou, celokrajnou, jemně svraskalou čepelí. Květy jsou lehce dvoustranně souměrné, oboupohlavné, pětičetné, stopkaté, resupinátní (otočené o 180 °), asi 2 cm dlouhé, uspořádané v koncových chocholíkovitých vrcholících. Kalich je trubkovitý, zakončený 4 nebo 5 nestejnými zuby. Koruna je zprvu žlutá, později oranžová, nálevkovitá, 20 až 30 mm dlouhá, se zelenavou, ve spodní části spirálovitě stočenou korunní trubkou a krátce pětilaločným lemem. Tyčinky jsou pouze 4, horní pár má zkrácené nitky a drobnější prašníky než spodní pár. Semeník je svrchní, v horní části pýřitý. Nese dlouhou, místy krabatou čnělku zakončenou dvourohou bliznou. Kolem báze semeníku je kruhovité nektárium. Plodem je kulovitá až vejcovitá, asi 5 mm velká tobolka obsahující mnoho podlouhle hranatých semen.[2][3][4][5]

• 
  Olistění streptosolenu
• 
  Květenství streptosolenu

Streptosolen je endemit jihoamerických And. Přirozeně se vyskytuje v Ekvádoru a Peru,[6] činností člověka se však rozšířil i do Kolumbie, Venezuely a Bolívie Je to charakteristický druh řídké křovinné vegetace v suchých vnitroandských údolích v nadmořských výškách od 1500 do 3500 metrů. Místy zasahuje i do spodních pater alpínského biotopu páramo (tzv. subpáramo) nebo roste v řídkých montánních stálezelených či poloopadavých lesích. Vyskytuje se také v sekundární a narušené vegetaci.[7][5][8][9][10] Jako okrasná rostlina byl introdukován i do jiných horských oblastí tropů, zejména do Afriky, Střední Ameriky, východního Himálaje a Indočíny.[6]

Drvodělka na květech streptosolenu

Za hlavní opylovače streptosolenu jsou považováni kolibříci. O vazbě na kolibříky svědčí kromě barvy a morfologie květů i tvorba hojného nektaru a pouze slabě vonné květy.[11] Květy vyhledává v severních oblastech Jižní Ameriky například kolibřík Poortmanův (Chlorostilbon poortmani).[12] Často je navštěvují také motýli.[13] Bylo zjištěno, že květy jsou schopny zpětného vstřebávání nevyužitého nektaru.[14]

Streptosolen obsahuje podobně jako většina jiných lilkovitých rostlin alkaloidy, z nichž bývá uváděn zejména anabasin, alkaloid strukturně blízký nikotinu a známý například z tabáku. Rostlina obsahuje také steroidy (sapogenin).[15]

• 
  Strukturní vzorec alkaloidu anabasinu

Rod Streptosolen je v rámci čeledi Solanaceae řazen do podčeledi Cestroideae a tribu Browallieae. Nejblíže příbuzným rodem je Browallia. Rostlina byla poprvé popsána Georgem Benthamem v roce 1846 jako Browallia jamesonii, 4 roky později ji John Miers přeřadil do nového rodu Streptosolen.[16]

Streptosolen jako okrasný keř na Kanárských ostrovech

Streptosolen je v tropech a subtropech pěstován jako okrasný keř. V klimaticky příhodných oblastech kvete po celý rok. Vyžaduje plné slunce a výživnou, dobře propustnou, neutrální zeminu. Je odolný vůči suchu. Mimo vegetační období by měla být zálivka omezená. Na jaře nebo po odkvětu je vhodné zastřihnout staré, odkvetlé výhony. Množí se v létě měkkými nebo polovyzrálými řízky. Při pěstování ze semen trvá dlouho, než rostliny poprvé vykvetou.[17][13] Není mrazuvzdorný, i když slabý mráz přečkat může (zóna odolnosti 9b až 11).[13] V oblastech mírného pásu je možno jej pěstovat jako kbelíkovou rostlinu. V českých botanických zahradách se s ním lze setkat jen zřídka. Je uváděn ze sbírek Pražské botanické zahrady v Tróji, kde je vysazen v horské sekci skleníku Fata Morgana.[1]