Strategie šachu

Dalším důležitým faktorem při hodnocení šachové pozice je její pěšcová struktura (někdy zvaná pěšcová kostra), čili konfigurace pěšců na šachovnici. Protože pěšci jsou nejméně pohyblivé kameny, je pěšcová struktura poměrně stabilní a výrazně předurčuje strategickou povahu pozice. Slabiny v pěšcové struktuře, jako jsou izolovaní pěšci (bez pěšců vlastní barvy na sousedních sloupcích), dvojpěšci (dva pěšci stejné barvy na jednom sloupci) nebo opoždění pěšci (zaostávající za ostatními pěšci na sousedních sloupcích), bývají obvykle dlouhodobé nebo dokonce trvalé povahy. Proto je třeba se jejich vytvoření bránit, pokud nejsou kompenzovány jinou výhodou, například možností zahájit útok.

Centrum neboli též střed, se obvykle rozumí pole d4,d5,e4,e5 (někdy se však tyto pole nazývají malé centrum a všechny pole sousedící s těmito políčky jsou velké centrum). Centrum má oproti ostatním polí šachovnice, poněkud výsadní postavení, velká část figur (především dáma a jezdec) pokud je zde umístěná vyvíjí větší tlak než na jiný polích. Taktéž je z centra všude stejně daleko. Obecně platí že boj o centrum je jedním z hlavních úkolů obou stran v zahájení. Velkou změnu v boji o centrum přinesl hypermodernismus.

Volný sloupec je v šachu sloupec na šachovnici, na kterém již není žádný pěšec.[5] Obecně platí, že takový volný sloupec je výhodné obsadit vlastní věží nebo dámou, neboť může velmi dobře posloužit jako vhodné místo pro útok. Nejčastějším cílem útoku bývá soupeřova druhá nebo první řada (pokud je bílý) resp. sedmá nebo osmá řada (pokud je černý). Kontrola nepřátelské druhé řady je výhodou, neboť se na ní obvykle nacházejí nechránění nebo špatně chránění pěšci.

I když je teoreticky hodnota šachových kamenů stále stejná, prakticky téměř nikdy nemají dva stejné kameny stejnou hodnotu, proto je nutno vždy uvážit zda není vhodné vyměnit některou ze svých slabších figur za nějakou soupeřovu silnějších [1]. Výměna mnoha kamenů, neboli zjednodušení pozice, může hráči značně pomoci, pokud má nějakou trvalou výhodu a v průběhu výměn o ni nepřijde.

Již François-André Danican Philidor prohlásil: „pěšci jsou duší šachové hry“. Uspořádání pěšců určuje možnosti pohybu všech ostatních figur a v koncovce jsou pěšci a jejich proměna hlavním tématem úvah šachisty.

U jezdce však více než u ostatních figur jeho síla závisí na okolnostech, zejména postavení. Díky tomu, že jako jediný kámen může přeskakovat ostatní kameny, je relativně silnější v uzavřených postaveních. Oproti jednotlivému střelci má tu výhodu, že se může pohybovat po všech polích (střelec jen na jedné barvě). Dalším faktorem, jenž značně ovlivňuje sílu jezdce, jsou opěrné body.

Síla střelce závisí na diagonále, na které se nachází. Pokud ji střelec kompletně ovládá a má na ní cíl, jenž napadá, je střelec obvykle silný. Střelec je na rozdíl od jezdce taktéž silný v otevřených pozicích. V koncovce se jeho síla zvyšuje, pokud má cíle na vícero místech šachovnice. Nestejnopolní střelci (situace, kdy jeden hráč má bělopolného střelce a druhý černopolného) zásadně zvyšují šanci na remízu, neboť v koncovce se pak za této konfigurace při absenci dalších figur jen těžko prosazuje postup pěšcových formací.

Věž potřebuje prostor, na kterém může rozvinout svoji sílu. V počátečních fázích partie si věž obvykle příliš nezahraje. Na řadu přichází teprve až obsadí otevřený či polootevřený sloupec. Ideální je, pokud ji podpoří druhá věž (takzvané zdvojení věží na jednom sloupci) a obsadí sedmou řadu. Síla věže nastává v koncovce, kdy získá více prostoru. Přibližně 40 % všech koncovek jsou věžové koncovky.

Dáma je nejsilnější ze všech figur. Má obrovský akční rádius, je schopná z jednoho místa provádět velké množství hrozeb. Vedení matového útoku je snazší s dámou na šachovnici než bez dámy. Oběť dámy je neobvyklá záležitost. Všeobecně se nedoporučuje vyvíjet dámu hned na počátku partie, obvykle je výhodnější nejdříve počkat na vývin lehkých figur proto, aby dáma nemohla být napadána se ztrátou tempa. Dámské koncovky bývají zdlouhavé a mají remízovou tendenci, slabší strana má mnohdy možnost vynutit remízu věčným šachem.

Během střední hry je král chráněn a útok na něj bývá hlavním cílem protihráče. V koncovce však jeho bojová síla narůstá a jeho hodnota je obvykle kvantifikována jako čtyři pěšci.