Remíza

Remíza je původem šachový termín, který znamená nerozhodný výsledek šachové partie, přeneseně také jiného sportovního zápolení. Pochází z francouzského slova remis, což je participium minulé od remettre (odložit, opustit).

V šachové partii

Při šachové partii může dojít k remíze:

  • vzájemnou dohodou hráčů (jeden remízu nabídne a druhý přijme),
  • patem,
  • není-li na šachovnici materiál, který by mohl (i při špatné hře soupeře) vést k matu.

Hráč dále může reklamovat nerozhodný výsledek:

  • při trojím opakování zcela stejné pozice (musí být na tahu stejný hráč a musí být stejné možnosti, např. právo rošády nebo právo braní mimochodem),
  • pokud během posledních 50 tahů nebylo taženo pěšcem ani sebrán žádný kámen.

V obou případech je při turnajové hře nutno reklamovat remízu u rozhodčího ještě před provedením posledního tahu, jímž se pozice zopakuje potřetí, resp. se naplní padesát tahů.

Při turnajové hře dále může remíza nastat:

  • překročili-li oba hráči časový limit na sehrání celé partie (tedy nikoli pouze průběžný časový limit na sehrání např. prvních 40 tahů) a není-li možné zjistit, který praporek spadl první,
  • jestliže je hráč na tahu a na hodinách mu zbývá méně než 2 minuty a přivolaný rozhodčí uzná, že soupeř neusiluje o výhru normálními prostředky nebo že není možné vyhrát partii normálními prostředky.

Poznámka

Matematik Ian Stewart uvádí, že ukončení partie po 50 tazích nemusí být zcela korektní - za použití počítačů byly vytvořeny šachové koncovky, v nichž příprava k matu trvala déle než 50 tahů, aniž by byl sebrán kámen nebo taženo pěšcem.[1]

V jiných sportech

Vedle šachů se pojem remíza užívá k označení nerozhodného výsledku i v jiných hrách a sportech. Ve sportovním slangu se často pro remízu používá pojem plichta, znamená nerozhodně (rovnost při hře).[2] V předzápasových prognózách nebo v kursových nabídkách sázkových kanceláří bývá označována nulou nebo křížkem (X). Vítězství domácího týmu je značeno číslem 1 a výhra hostů číslem 2.

Reference
  1. STEWART, Ian. Jak rozkrájet dort a další matematické záhady. Praha: Argo, 2009. ISBN 978-80-257-0235-2. Kapitola Nekonečné šachy, s. 81.
  2. HOLUB, Josef; LYER, Stanislav. Stručný etymologický slovník jazyka českého. Praha: SPN, 1978. ISBN 80-04-23715-0.

Literatura
  • PETRÁČKOVÁ, Věra; KRAUS, Jiří, a kol. Akademický slovník cizích slov A-Ž. Praha: Academia, 2000. 834 s. ISBN 80-200-0607-9.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.