Strana mírného pokroku v mezích zákona

Na jaře 1911 byly vypsány doplňovací volby do Říšské rady v obvodu Královské Vinohrady, které byly provázeny urputným volebním bojem.[1] V této situaci se v Haškově bohémské družině, která se scházela v hostinci pana Zvěřiny ve vinohradské Korunní ulici (v tzv. Kravíně), zrodil nápad založit novou politickou stranu a účastnit se volební kampaně.[2] Konkrétním iniciátorem byl Haškův přítel Eduard Drobílek,[pozn. 1] který též navrhl název strany.[5][6]

Hašek rozvinul tento nápad ve skvělou parodii a mystifikaci. Vystupoval jako kandidát strany, což ovšem nebylo míněno vážně, jeho kandidatura nebyla ani úředně ohlášena.[pozn. 2] Spolu s přáteli však uspořádal mohutnou volební kampaň kabaretního rázu a ve svých humorných vystoupeních („volebních projevech") parodoval dobová demagogická hesla a fráze.[2]

Do této recesistické strany se postupně zapojila řada tehdejších anarchistických básníků jako Josef Rosenzweig - Moir, Louis Křikava či Josef Mach, který složil i první hymnu strany,[9][10] dále např. František Langer,[11] Josef Lada a mnoho jiných. Stranickými středisky byly různé hostince a kavárny: hostinec U Zlatého litru na rohu Balbínovy a Mánesovy ulice, kde byla strana dle Haškova tvrzení založena, hostinec Kravín v Korunní ulici, v němž sídlil výkonný výbor strany,[12] [pozn. 3] dále restaurace U Svíčky, Slovanská kavárna (v nynější Anglické ulici)[14] a další podobné podniky. Na hospodské schůze navázala později vystoupení J. Haška a dalších členů strany v různých kabaretech (např. U bratří Makabejských,[15] posléze i v Longenově skupině v Montmartru).[16][pozn. 4]

Již v roce 1911 začal Hašek psát knihu Politické a sociální dějiny strany mírného pokroku v mezích zákona a v tomto díle dosti obšírně popsal historii pražské bohémy té doby; jde ovšem o satiru, v níž se mísí skutečnost s mystifikací.[2] Autor předal rukopis nakladateli v roce 1912, ten ho však neotiskl, protože obsahoval i satiry na některé tehdy vlivné osoby. Rukopis pak několikrát změnil majitele a občas z něj bylo pár kapitol otištěno. V úplnosti byl vydán až v roce 1963, tj. za 40 let po smrti Jaroslava Haška.[17]

V den voleb a včera, v úterý, hromadilo se množství lidí před hostincem U Zvěřinů v Korunní třídě na Královských Vinohradech. Všechna okna byla polepena těmito zvláštními plakáty:
– Odevzdejte co jeden muž hlasy pro našeho kandidáta strany mírného pokroku v mezích zákona, spisovatele p. Jaroslava Haška, jenž rozvinul v četných schůzích svůj bohatý program o zestátnění domovníků.
– Schází nám ještě 15 hlasů.
– V naší volební kanceláři obdržíte volební lístek pro voliče.
– Co nedostanete z Vídně, dostanete u nás.
– Dnes panychida za propadlé kandidáty.
– Zvolíte-li našeho kandidáta, slibujeme, že se ohradíme proti zemětřesení v Mexiku.
– Kdo dá hlas, obdrží malé kapesní akvárium atd.
O osudu této kandidatury není ničeho známo a ani c. k. tisková kancelář nevydala o ní zprávu. Kandidát hodlá však protestovat –

—Čas (deník), denní kronika, číslo z 15. 6. 1911[18]