Stolpersteine

Je obtížné přeložit výstižně a přitom krátce německé Stolperstein. Význam pojmu je „(dlažební) kameny, o které se zakopává / je možno zakopnout“; zde se však jedná o „kameny, o které se má zakopnout“. Většina jazyků přebírá německý výraz, který je od roku 2006 v Německu a od roku 2013 v Evropské unii částečně patentován.[4]

Do projektu se zapojila Česká unie židovské mládeže v roce 2008[5], jejíž členové přišli s českým názvem Kameny zmizelých. V češtině se oba tyto pojmy užívají alternativně.[6]

Pro kameny, které nebyly iniciovány a položeny G. Demnigem (který má název "Stolpersteine" patentován), je v němčině užíván výraz "Gedenksteine" (asi jako "vzpomínkové kameny"). Pro tento výraz nemá čeština ustálený překlad.

„Aby si někdo kámen mohl přečíst, musí se před obětí sklonit“[7]

Kámen zmizelých je malá čtverhranná dlaždice z betonu s hranou vždy 10 centimetrů, zakončená mosaznou destičkou nesoucí text „Zde žil/a…“[8] s několika dalšími údaji o oběti; kameny umělec většinou sám integruje do dlažby před posledním bydlištěm oběti. K obětem nacismu umělec počítá pronásledované skupiny, jako jsou Židé, Sinti a Romové, političtí nepřátelé, homosexuálové, příslušníci odboje, oběti eutanazie, Svědkové Jehovovi a další.

Myšlenku na originální a pro všechny dostupné – i když miniaturní – památníky na oběti nacismu dostal Gunter Demnig již v roce 1993. Roku 1994 se v jednom kostele v Kolíně nad Rýnem konala výstava, tehdejší farář pak Demniga podpořil. Roku 1995 posléze Demnig vsadil první kameny do dlažby v Kolíně a Berlíně (tehdy ještě bez povolení městských úřadů, tedy ilegálně), první "legální" kameny položil 19. července 1997 v Rakousku.[9] Během několika let se jeho iniciativa stala populární a nalezla širokou podporu – akce má mnoho pomocníků při zjišťování dat obětí a také přispěvatelů (jeden takový stolperstein má i po roce 2015 stát 120 eur[10]).

Idea Guntera Demniga našla své příznivce i odpůrce. K příznivcům patří ti, kteří připomínky na zločiny nacismu a jejich oběti nechtějí vtěsnávat jen do muzeí – Demnigovy stolpersteine jsou volně přístupné.

Mezi odpůrci se pak nachází velmi široké spektrum argumentů. Jedná se například o strach z údajné kluzkosti hladkého povrchu (tedy nebezpečí zranění); v Mnichově povolení nebylo uděleno s ohledem na protesty židovské komunity; v Krefeldu se městská správa zprvu – shodně s místní židovskou komunitou – postavila proti s argumentem, že tyto kameny se nacházejí na normálním chodníku a byly by tedy pošlapávány chodci; někdy protestují i vlastníci domů, kteří takové upomínky nechtějí mít na chodníku.[11][12]

Evropké země, kde se nacházejí stolpersteine

Demnigova myšlenka našla pozitivní ohlas i v jiných státech. V Rakousku se nacházejí stolpersteine například v Salcburku, Grazu, Wiener Neustadtu a také 4 v Braunau am Inn – rodišti Adolfa Hitlera. Další kameny se nacházejí v Itálii a v Nizozemí; během roku 2007 mělo být několik kamenů položeno v Maďarsku. V září 2006 plánované položení několika kamenů v Polsku se neuskutečnilo, protože původně vydané povolení bylo staženo zpět.

• Koncem roku 2006 bylo napočítáno přes 8000 kamenů, vložených do dlažby ve 186 městech. K městům s největším počtem Demnigových kamenů patřil Hamburk (tehdy 1600 kamenů), Kolín nad Rýnem (1400 kamenů) a Berlín (1550 kamenů); v dalších německých městech pracuje mnoho aktivistů na umístění dalších kamenů.
• Koncem roku 2016 bylo napočítáno již přes 60 000 kamenů na zhruba 1800 místech v celkem 21 evropských zemích.[13]
• Do července 2017 bylo položeno celkem kolem 61 000 kamenů v 22 zemích Evropy.[9]
• O rok později (2018) se uváděl již počet přibližně 67 000 kamenů.[14]

• 
  Stolperstein v Berlíně (Hort Lothar Koppel)
• 
  Stolpersteine v Banské Bystrici

V Česku bylo prvních deset kamenů zmizelých umístěno v říjnu 2008 na pražském Josefově. Nápad na uvedení projektu vzešel z prostředí České unie židovské mládeže, která jej po dva následující roky realizovala.[15] V roce 2010 pak bylo založeno občanské sdružení Stolpersteine CZ, které položilo v roce 2010 a 2011 dalších asi 60 kamenů; toto sdružení kolem roku 2016 zaniklo. Postupně dochází k instalaci Kamenů zmizelých i v dalších městech; k roku 2011 jsou tyto památníčky k vidění například v Brně (umístěny roku 2010 a 2011), Kolíně, Neratovicích, Ostravě, Třeboni, Olomouci, Kroměříži, Krnově či Teplicích.[16][17][18] V roce 2017 již bylo po celé ČR instalováno několik set těchto kamenů ve více než 35 lokalitách. V Praze, kde bylo v roce 2018 kolem 275 těchto kamenů, se péče o ně ujal Trevor Sage (Brit, žijící v Praze.[14])

Po zániku sdružení Stolpersteine.cz 2016 dnes pokládání kamenů zmizelých v Praze a jiných městech zajišťuje sdružení www.spolek.org (Veřejně prospěšný spolek na podporu osob dotčených holocaustem) ve spolupráci se sdružením Stolpersteinecz.cz.[19][20] V roce 2018 bylo v Praze ve spolupráci s G. Demnigem položeno 25 kamenů Stolpersteine. V září roku 2019 Spolek položil 41 kamenů Stolpersteine v Praze, 8 kamenů v Jičíně a ve spolupráci s dobrovolníky 11 kamenů v Českých Budějovicích. V Praze je nyní cca 360 kamenů Stolpersteine. Položení dalších kamenů zmizelých je plánováno pro rok 2021 a 2022.

Zcela výjimečně existují Kameny zmizelých ve dvou jazycích: příkladem jsou čtyři kameny pro dvě osoby rodiny Weinbergerů ve Znojmě, vždy česky a německy, které byly položeny 4. srpna 2016 v ulici Rudoleckého 859/21 Gunterem Demnigem.

• 
  Kámen zmizelých v Kroměříži
• 
  Kameny zmizelých v Ostravě
• 
  Kameny zmizelých v Sušici
• 
  zvláštnost ve Znojmě: 4 kameny dvojjazyčně pro 2 osoby

V některých zemích se instalují kameny zmizelých jiných autorů, např. ve Vídni, St. Pölten nebo v Praze.