Stirlingův vzorec
Stirlingův vzorec (též Stirlingova formule) je nejznámější aproximací faktoriálu pro vysoké hodnoty argumentu. Stejně dobře jde vzorec použít i pro aproximaci gama funkce, která v podstatě představuje zobecnění faktoriálu a to na obor komplexních čísel. Je pojmenován po skotském matematikovi Jamesi Stirlingovi.
Stirlingův vzorec zní:
Symbolu přibližně je nutno rozumět tak, že platí:
S rostoucím tedy Stirlingův vzorec procentuálně čím dál lépe aproximuje faktoriál. Absolutní odchylka faktoriálu a jeho Stirlingovy aproximace ovšem k nule jde.
Představu o přesnosti tohoto vztahu si lze udělat z procentuální odchylky faktoriálu od Stirlingova vzorce. Tato odchylka je vždy kladná, tedy Stirlingův vzorec je vždy o něco menší než daný faktoriál. Z tabulky je patrné, že již pro je odchylka docela malá. Pro nemá Stirlingův vzorec smysl (není-li speciálně definována nula na nultou).
n | |
---|---|
1 | 7,7863 % |
2 | 4,0497 % |
5 | 1,6509 % |
10 | 0,8295 % |
20 | 0,4 % |
40 | 0,2 % |
60 | 0,1 % |
Stirlingův vzorec se používá hlavně při výpočtu limit, kde vystupuje faktoriál. Ve fyzice nalézá velké uplatnění ve statistické fyzice.
Odvození
Nejlépe lze Stirlingův vzorec odvodit z definice funkce gama, platí totiž:
Argument v exponenciále nabývá maxima pro , bude proto vhodné vůči tomuto bodu funkci aproximovat pomocí Taylorovy řady. První derivace je zde nulová, jelikož se jedná o maximum, druhá derivace je záporná a rovna .
Dostáváme tedy:
Kde první člen v exponenciále odpovídá funkční hodnotě v maximu, koeficient u kvadrátu je polovinou druhé derivace.
Další úpravou výrazu dostaneme:
Poslední integrovaná funkce nabývá vysokých hodnot pouze v okolí počátku, a proto můžeme předpokládat, že rozšířením integračního oboru na celá reálná čísla se nedopustíme velké chyby (zajímají nás případy, kdy je velké). Pak je poslední integrál integrál Gaussův a je roven . Po dosazení tedy konečně vychází:
Což je právě Stirlingův vzorec. Toto odvození je nutno brát s rezervou, nikde jsme totiž neodhadli chybu výpočtu.
Za hranice klasického Stirlingova vzorce
Stirlingův vzorec je prvním členem asymptotického rozvoje funkce, tedy rozvoje, který dobře vystihuje chování faktoriálu v nekonečnu.
Chceme-li vystihnout chování faktoriálu v nekonečnu ještě lépe, je třeba použít i další členy asymptotického rozvoje. Stirlingova asymptotická řada pro faktoriál má pak tvar:
Tato řada umožňuje přinejmenším odhadnout chybu Stirlingovy formule, okamžitě vidíme, že velikost relativní chyby je pro velká rovna . Tento odhad relativní chyby velmi dobře odpovídá chybám uvedeným v tabulce.
Poznamenejme, že uvedená asymptotická řada bodově nekonverguje, pro určité pevné se tedy od určitého členu začne součet řady vzdalovat od hodnoty, kterou má aproximovat. Vyšší členy mají tedy smysl hlavně pro velká .
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Stirlingův vzorec na Wikimedia Commons