Tichá noc

Poté, co poprvé zazněla v kostele sv. Mikuláše v Oberndorfu, nastalo kolem této melodie ticho. Je možné, že ji sám Gruber příležitostně hrál, nebo že ji hrál autor textu Joseph Mohr, na nových místech svého působení, když v roce 1819 opustil Oberndorf, avšak v tomto období píseň nikoho příliš nezaujala, aby se stala slavnou.[1]

Když v roce 1821 opravoval varhany kostela v Oberndorfu Carl Mauracher, známý varhaník z Fügen v Zillerthalu, objevil při práci na varhanách noty této písně. Zaujalo ho to natolik, že si je odnesl domů a dal je místnímu varhaníkovi, kterému se píseň natolik zalíbila, že ji nadšeně šířil dál. V kraji působilo několik rodin, které se věnovaly pěvecké činnosti. Byla mezi nimi i rodina Rainerova a Strasserova, která měla dílnu na výrobu rukavic. Tak při prodeji rukavic po Rakousku, Německu i jinde zpívala tyrolské lidové písně a do svého repertoáru zařadila i píseň Tichá noc. První „mediální“ informace o této písni se nachází v Lipském deníku Leipziger Tagesblatt, který píše o vystoupení sourozenců Strasserových a krásné tyrolské písni Stille Nacht. O rok později píší tytéž noviny: „Kéž by sourozenci Strasserovi byli v co nejlepší kondici, aby se jim znovu v této předvánoční době povedlo zazpívat překrásnou píseň Tichá noc“.[2] Píseň se začala šířit lavinovitě. Již v roce 1838 se nachází tato píseň v oficiálním lipském zpěvníku a v roce 1843 se dokonce stává součástí německého hudebního fondu. Zároveň překročila hranice náboženských konfesí, takže ji přijímají i protestanti. Důvodem je, že autor textu Joseph Mohr, pro kterého by jako pro katolického kněze byl typický mariánský kult, text pojal kristologicky, totiž že hlavní postavou písně je Kristus a jeho vykupitelské poslání. Tak se stalo, že se píseň stala součástí jak katolického, tak i protestantského prostředí a píseň byla nadále chápána interkonfesionálně.[1]

Dalším důležitým momentem pro šíření písně byl rok 1839, kdy ji pěvecká rodina Rainerových začala zpívat při svém čtyřletém turné po USA. Nejprve se tak stalo v New Yorku v Trinity Church na Wall Street v Manhattanu. O několik let později se už její záznam nacházel v mnoha zpěvnících různých amerických církví. V roce 1840 to bylo u baptistů, v roce 1849 u metodistů a následovaly další. Velký počet misionářů mnoha církví ji začal šířit do celého světa. Díky pěveckým sborům z okolí Salcburku se začala šířit také po Evropě. Do poloviny 19. století se zřejmě dostala i do Čech a na Moravu. Byla považována za typickou tyrolskou lidovou píseň a jména autora hudby Franze Xavera Grubera a textu Josepha Mohra se začala uvádět až o mnoho let později, takže se autoři za svého života přílišné slávy nedočkali.

V roce 1854 se začala zajímat královská pruská dvorní kapela v Berlíně o autorství této písně a napsala sborovému inspekčnímu benediktinského kláštera sv. Petra v Salcburku P. Ambrožovi Prennsteinerovi dopis s žádostí o objasnění autorství písně Tichá noc. Existovala totiž domněnka, že autorem je Johann Michael Haydn, bratr Josepha Haydna. V tomto období byl však členem salcburského pěveckého sboru Felix Gruber, syn Františka Xavera Grubera, který záležitost s dopisem řekl svému otci. F.X. Gruber proto napsal dopis, který objasňuje vznik této písně.[1] Píše v něm: „Bylo to 24. prosince roku 1818, když výpomocný duchovní Joseph Mohr v nově založené farnosti sv. Mikuláše v Oberndorfu předal tamnímu zástupci varhaníka Franzi Xaveru Gruberovi, který byl toho času také učitelem v Arnsdorfu, báseň s prosbou o napsání příhodné melodie pro dva hlasy, sbor a kytaru. Posledně jmenovaný předal ještě téhož večera hudebně nadanému duchovnímu dle jeho přání kompozici, která téže svaté noci za všeobecného aplausu byla zazpívána...“.[3] V jiných Gruberových textech je zapsáno, že sbor zpíval té noci refrén, Gruber bas a Mohr tenor za doprovodu své kytary. Vzhledem k tomu, že F.X. Gruber o sobě píše ve třetí osobě, je to svědectví o jeho skromnosti a věrohodnosti. Bylo by totiž možné, že vzhledem k tomu, že v této době byl již Joseph Mohr šest let po smrti, že by si mohl celé autorství přivlastnit, což však Gruber neudělal, naopak z dopisu vyznívá úcta k Mohrovi. Píseň byla napsána z nezištných důvodů jako odpověď na duše lidí usoužené neustálými napoleonskými válkami a zračí se v ní společná láska Grubera i Mohra k hudbě a umění.[1]

Kostel svatého Mikuláše v Oberndorfu poškodila povodeň na řece Salzach roku 1899 a následně byl zbourán. Dnes na jeho místě stojí kaple nazvaná Tichá noc (německy Stille-Nacht-Kapelle).

Do češtiny byla Tichá noc přeložena víckrát. Patrně nejznámější „Tichá noc, svatá noc! / Jala lid v blahý klid…“ stejně jako méně známý „Tichá noc, svatá noc / v kteréž se nám dnes všem / narodil Spasitel náš…“ pocházejí od neznámých autorů. Dalšími překladateli byli například Václav Renč (1911–1973, „Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát…“), Čeněk Dušek (1843–1918, „Tichá noc, svatá noc. / Aj, Bůh sám přišel k nám…“), Rostislav Nechuta (1916–1993, „Tichá noc, svatá noc. / Však světa cizota / kolkolem leží u Betléma…“, z roku 1970) či Pavel Hájek (* 1925, „Tichá noc, svatá noc, / vánoční píseň zní…“). Verzi začínající „Tichá noc, svatá noc. / Všechno spí u jeslí“ nazpívala v roce 1969 Eva Pilarová.[4]