Théraváda

Théraváda (sans. Sthaviraváda, doslovný význam „učení starších“) je jeden ze tří hlavních směrů buddhismu (vedle mahájána a  vadžrajány). Jedná se o nejpůvodnější živou formu buddhismu, která je praktikována hlavně v Thajsku, Laosu, Kambodži, Barmě a na Srí Lance. Učení théravádínů vychází takřka výlučně z pálijského kánonu a sami théravádínové se snaží jeho původnost uchránit. Původní učení je zachováno ve formě sutt (súter) v Páli, které jsou neměnné, a k nim doplňujících komentářů a podkomentářů.

Théravádový mnich při meditaci v Thajsku
Théravádoví mniši v Thajsku

Théraváda vznikla jako jedna z 18 až 20 škol již v raném období buddhismu. Stoupenci théravády jsou s to vystopovat linii svého učení až k prvnímu buddhistickému koncilu, který se konal ihned po smrti Buddhy.

V Thajsku je théravádový buddhismus státním náboženstvím. Mnich, který je tam nejvyšším představeným Sanghy s titulem sangharadža, býval po dlouhou dobu členem královské rodiny. Královské kláštery, které jsou rozptýlené po celém území, jsou centry vzdělanosti a kultury. Určitou alternativu v Thajsku představují tzv. lesní kláštery, které se vrátily k původní prostotě mnišského života, s minimem moderních vymožeností a s důrazem na meditaci všímavosti a vhledu.[1]

Theraváda je někdy stoupenci mahájány a vadžrajány nesprávně označována jako hínajána („malý vůz“), jelikož přibližně od 1. století n.l. tímto názvem byly označovány všechny starší školy indického buddhismu, které odmítaly přijmout nově vznikající směr buddhismu. Jak z hlediska nauky, tak i z historického hlediska je řazení théravády mezi hínajánové školy značně sporné.

V současné době se k théravádě hlásí více než 100 miliónů lidí po celém světě a čím dál více stoupenců získává i v USA, Velké Británii a Austrálii.

Osm pravidel řádového života

Meditující Buddha v Polonnaruwě na Srí Lance
Thajský mnich recitující posvátné texty

Podle theravádového buddhismu představuje pravé následování Buddhy pouze mnišství, a proto se také mniši těší velké úctě. Jsou povinni zachovávat osm pravidel:

  1. Vědomě nezabíjet živé tvory.
  2. Nebrat, co jim není dáno.
  3. Zdržet se jakékoliv sexuální aktivity.
  4. Nelhat a nepomlouvat.
  5. Neužívat intoxikující látky.
  6. Nejíst po poledni.
  7. Upustit od sledování her a show, taktéž se zdržet zkrášlování.
  8. Upustit od přílišného luxusu při spaní.[2]

Odkazy

Reference

  1. ŠTAMPACH, Ivan O. Buddhismus v českých zemích. S. 11–15. DINGIR [online]. Prosinec 1998. Roč. 1., s. 11–15. Dostupné online. ISSN 1212-1371.
  2. FOJTÍČEK, Martin. Buddhistický klášter Amaravati. DINGIR online. 1.11.1999, roč. 2., čís. 3., s. 12 - 13. Dostupné online. ISSN 1212-1371

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.