Stekník (zámek)

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1389, ale panské sídlo popsané jako tvrz se uvádí až v roce 1539, kdy patřila k líčkovskému panství Kaplířů ze Sulevic. Stekník jim byl za účast na stavovském povstání zkonfiskován, a královská komora ho prodala Adamovi z Valdštejna, od kterého jej vzápětí koupil Jan z Aldringenu. V roce 1631 došlo ke vpádu Sasů do Čech, a s nimi se vrátil z vyhnanství také Alexandr Kaplíř ze Sulevic, který se vzápětí ujal dřívějšího majetku. O tři roky později mu byl však zabaven veškerý majetek, a ve Stekníku se potom jako majitelé vystřídali Odřich z Bisingenu (1636) a Lochnar Palič (1658).[2]

Jižní průčelí

Jedna z bran do zahrady

Varhany z roku 1772 v zámecké kapli

Dalším majitelem panského dvora se stal v roce 1681 žatecký měšťan Jiří Kulhánek, který se později psal s přídomkem z Klaudensteinu. Nechal zbourat staré budovy a na jejich místě vystavět barokní zámek, který jeho rodině patřil až do roku 1796, kdy jej koupil rytíř Antonín Josef Korb z Weidenheimu. Po jeho synovi se vystřídalo několik dalších majitelů: Leopold z Hennetu, Hans Fridrich Gimbel, švýcarský konzul Gérold Détaindre a jeho potomci.[2] Od roku 1945 zámek využíval Výzkumný ústav chmelařský v Žatci a po něm Národní galerie v Praze, která v něm měla depozitář. Od roku 1997 zámek spravuje Národní památkový ústav.[3]

V roce 2016 se na zámku natáčela pohádka Slíbená princezna.[4]

Dochovaná podoba je výsledkem úprav v rokokovém slohu ze druhé poloviny 18. století, kdy bylo za Jana Františka z Klaudensteinu přistavěno jižní křídlo, v západním křídle vznikl velký sál s balkónem a k severnímu konci staršího křídla byla připojena kaple Navštívení Panny Marie (též uváděná jako kaple svaté Anny[6]).[3]

Zámecké fasády jsou členěné pilastry a rokokovým květinovým dekorem (girlandy z růží) na supraportách, parapetech a pilastrech. Před západní průčelí předstupuje konvexní tříosý rizalit s balkónem a se štíty zdobenými rokokovými vázami. Za ním je v přízemí oválná sala terrena zaklenutá kupolí. Její strop je zdoben štukovým zrcadlem s malbou alegorie Umění a v nikách jsou malované alegorie Lásky.[6]

Kaple je obdélná se zkosenými nárožími a má obdélný presbytář. Kromě dalšího vybavení se v ní nachází hlavní oltář zasvěcený Navštívení Panny Marie, šest obrazů světců od Ignáce Raaba, obraz Nejsvětější Trojice a varhany.[6]

Ze západní a jižní strany je zámek obklopen unikátní italskou zahradou na stupňovitých terasách zdobených rokokovými vázami a plastikami.[6]

Mezi léty 2013 a 2016 probíhala renovace zámecké kaple a tzv. piana nobile. Od roku 2016 poté následovala rekonstrukce západního křídla, kde byl slavnostně 17. července 2019 otevřen nový návštěvnický okruh, jež prezentuje soukromá apartmá posledního majitele zámku švýcarského konzula Gerolda Déteindre. Druhá fáze renovací vyšla na 16,5 milionu korun. Z části byla dotována Ministerstvem kultury. Náročnou renovací prošly zejména fresky, které restaurátoři odkryli v hlavním sále. Zobrazují antický chrám a stěna zdobí symboly čtyř přírodních živlů (ohně, vody, vzduchu a země). Autorem freskové výmalby je Kryštof Seckel, k jehož nejznámějším dílům patří veduty pro Španělský sál Pražského hradu.[7]

Rekonstrukcí zatím neprošly komnaty jižního křídla, které na sobě nesou znatelné známky nešetrného zacházení předchozích majitelů.

Dalším cílem je obnovit rokokovou fasádu zámku. Rekonstrukce je naplánována na roky 2020 až 2022.[8]