Stekník

Stekník je vesnice na Žatecku a část obce Zálužice. Stekník se nachází se asi 3 km od Žatce na ostrohu v Žatecké pánvi, která je proslulá pěstební tradicí kvalitního žateckého chmele. Dominantou vesnice je zámek, který patří mezi nejvýznamnější rokokové stavby v Česku.

Stekník
Zámecké nádvoří
Lokalita
Charaktermalá vesnice
ObecZálužice
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°19′23″ s. š., 13°37′24″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel17 (2011)[1]
Katastrální územíStekník (2,65 km²)
Nadmořská výška205 m n. m.
PSČ438 01
Počet domů27 (2011)[1]
Stekník
Další údaje
Kód části obce190870
Kód k. ú.790877
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stekník je také název katastrálního území o rozloze 2,65 km².[2]

Historie

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1389.[3]

Přírodní poměry

Jihovýchodně od vesnice vyvěrá u malé kaple pramen minerální vody. K minieralizaci dochází rozpouštěním síranů, které vznikají oxidací sulfidů v podloží tvořeném jílovci s častým výskytem krystalů sádrovce. Voda má pH 3,4 a celkový obsah rozpuštěných pevných látek ve vodě je asi 3 g·l−1.[4]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 207 obyvatel (z toho 94 mužů), z nichž bylo 41 Čechoslováků, 162 Němců a čtyři cizinci. Kromě čtyř evangelíků se hlásili k římskokatolické církvi.[5] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 218 obyvatel: 71 Čechoslováků, 145 Němců a dva cizince. Stále převažovala římskokatolická většina, ale žilo zde také deset evangelíků, devět členů církve československé, jeden příslušník jiných církví a jeden člověk bez vyznání.[6]

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[3][7]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 2552602412572332072182411208555312517
Domy 3434343939394836.2825292627
Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Zálužice.

Pamětihodnosti

Stekník je vesnickou památkovou zónou. Na okraji vesnice stojí původně barokní zámek založený v roce 1681 žateckým měšťanem Jiřím Kulhánkem z Klaudensteinu. Dochovaná podoba je výsledkem rokokových úprav ze druhé poloviny 18. století.[8] Na návsi stojí venkovská usedlost čp. 9 s branou, která pochází ze druhé poloviny 18. století. Bránu zdobí rokokový znak, vázy a socha svatého Vavřince. Ze stejného období pochází pozdně barokní sýpka se zdobenými štíty, vikýři a znakem. Kromě nich jsou památkově chráněné také usedlosti čp. 26 a 27. Dále se ve vesnici nachází socha Panny Marie Immaculaty a socha svatého Floriána (obě z roku 1766), socha svatého Františka (1767) a socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1778.[9]

Galerie
  • Starý špýchar
  • Zámek
  • Náves
  • Zaniklý léčivý pramen
  • Brána usedlosti čp. 15

Reference
  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-10-26.
  3. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 402, 403.
  4. KAČURA, Georgij. Minerální vody Severočeského kraje. 1. vyd. Praha: Ústřední ústav geologický, 1980. 170 s. S. 164, 166.
  5. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 232.
  6. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 403.
  7. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 307.
  8. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Stekník – zámek, s. 437–438.
  9. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek III. P/Š. Praha: Academia, 1980. 540 s. Heslo Stekník, s. 425–426.

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.