Stefano Tacconi

Stefano Tacconi (13. květen 1957 Perugia, Itálie) je bývalý italský fotbalový brankář. Je vyučeným kuchařem a po ukončení fotbalové kariéry podnikal v pohostinství.[1] Neúspěšně kandidoval do evropského parlamentu za stranu Alleanza Nazionale. Objevil se také ve filmu Amore, bugie & calcetto.

Stefano Tacconi
Osobní informace
Datum narození13. května 1957 (64 let)
Místo narozeníPerugia, Itálie
Výška188 cm
Hmotnost80 kg
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
PoziceFotbalový brankář
Mládežnické kluby*
1975–1976 Inter
Profesionální kluby*
Roky Klub Záp. (góly)
1976–1977
1977–1978
1978–1979
1979–1980
1980–1983
1983–1992
1992–1994
Spoleto
Pro Patria
Livorno
Sambenedettese
Avellino
Juventus
Janov
0300(-18)
00700(-3)
0330(-20)
0380(-31)
0900(-93)
2540(-231)
0430(-68)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1988
1987–1991
Itálie (olympijská)
Itálie
060(-13)
0700(-2)
Úspěchy
Mistrovství světa
1990 Itálie
Mistrovství Evropy
1988 Itálie
1. italská fotbalová liga
1983/84 Juventus
1985/86 Juventus
Pohár PMEZ
1984/85 Juventus
Pohár UEFA
1989/90 Juventus
Pohár PVP
1983/84 Juventus
Superpohár UEFA
1984 Juventus
Interkontinentální pohár
1985 Juventus
Další informace
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Deset let byl jedničkou v Juventusu, se kterým vyhrál všechny evropské poháry,[2] titul a poháry v lize. Byl na dvou turnajích (ME 1988 a MS 1990), odkud má bronzové medaile. Také byl na OH 1984. IFFHS jej zařadila na 140 místo v tabulce o nejlepšího brankáře za období 1987–2011.[3]

Klubová kariéra

Od roku 1975 byl v mládežnickém klubu Interu. Nerazzurri jej do roku 1979 vždy posílali na hostování (Spoleto, Pro Patria a Livorno). Po návratu se rozhodl klub jej prodat do druholigového klubu Sambenedettese. Za rok přestoupil do Avellina, kde zůstal tři roky v nejvyšší lize.

V roce 1983 jej koupil Juventus, kde nahradil Zoffa, který ukončil kariéru. Hned v první sezoně získal pohár PVP a také vyhrál titul v lize. V následující sezoně jej trenér Trapattoni tolik často nenasazoval,ale i tak byl u vítězství o evropský superpohár. Když se blížil konec sezony byl povolán mezi tyče. I díky němu se mohli radovat ziskem poháru PMEZ. Od téhle vítězné chvíle byl jedničkou týmu na devět let, během nichž byl i kapitánem. Uprostřed sezony ve které získal svůj druhý titul 1985/86 vyhrál Interkontinentální pohár.

Vítězství v poháru UEFA 1989/90, se mu podařilo zkompletovat sbírku všech pět evropských pohárů.[4] Což byl u brankáře rekord, který pak vyrovnal Vítor Baía.[5] Také byl u vítězství italského poháru 1989/90. Když v roce 1991 odešel do důchodu kapitán Sergio Brio, dělal Stefano kapitána. Jenže jen na jednu sezonu. Po celkem 377 utkání u Bianconeri odešel v létě 1992 do Janova. Tady chytal ještě tři sezony a prosince 1994 s ním klub rozvázal smlouvu a on ukončil kariéru.[6] Celkem odchytal v nejvyšší lize 387 utkání a inkasoval 391 branek, u Bianconeri to bylo 255 utkání a 231 inkasovaných branek.

Hráčská statistika

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
SoutěžZápasyObdr. GólySoutěžZápasyGólySoutěžZápasyGólyZápasyGóly
1976/77 Spoleto Serie D30-18-0-0-0-030-18
1977/78 Pro Patria Serie C7-3-0-0-0-07-3
1978/79 Livorno Serie C133-20-0-0-0-033-20
1979/80 Sambenedettese Serie B38-31IP4-6-0-042-37
1980/81 Avellino Serie A30-33IP5-6-0-035-39
1981/82 Serie A30-26IP4-1-0-034-27
1982/83 Serie A30-34IP6-10-0-036-44
1983/84 Juventus Serie A23-22IP7-9PVP9-739-38
1984/85 Serie A12-16IP7-3PMEZ+ES5+0-324-22
1985/86 Serie A30-17IP7-7PMEZ+IP6+1-3+ -245-29
1986/87 Serie A30-27IP9-6PMEZ4-143-34
1987/88 Serie A30+1[7]-28IP11-9UEFA4-346-40
1988/89 Serie A34-36IP5-5UEFA8-847-49
1989/90 Serie A33-36IP8-5UEFA12-953-50
1990/91 Serie A34-32IP+IS6+1-8+ -5PVP8-549-50
1991/92 Serie A28-17IP4-1-0-032-18
1992/93 Janov Serie A11-24IP5-8-0-016-32
1993/94 Serie A20-21IP0-0-0-020-21
1994 Serie A12-22IP2-0-0-014-22
Celkem 496-463-91-89-57-41644-593

Reprezentační kariéra

Za reprezentaci odehrál 7 utkání a inkasoval jen dvě branky. Všechna utkání odchytal při přátelských zápasech. První utkání odehrál až v 30 letech 10. června 1987 proti Argentina (3:1).[8] Poté jej trenér povolal na ME 1988, kde neodehrál žádné utkání. Za dva měsíce se zúčastnil OH 1988, kde odehrál všechna utkání. Byl i na domácím šampionátu MS 1990, odtud bral bronzovou medaili.[9] Poslední utkání odehrál 13. února 1991 proti Belgii (0:0).[10]

Statistika na velkým turnajích

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnajeDatumSoupeřOdehraných minutVstřelené brankyVýsledek
Itálie ME 1988 Neodehrál žádné ze 4 utkání
OH 1988 1 zápas ve skupině B 17. 9. Guatemala9005:2[11]
2 zápas ve skupině B 17. 9. Zambie9000:4[12]
3 zápas ve skupině B 21. 9. Irák9002:0[13]
Čtvrtfinále 25. 9. Švédsko12002:1 v prodl.[14]
Semifinále 27. 9. SSSR12002:3 v prodl.[15]
O 3. místo 27. 9. NSR9000:3[16]
MS 1990 Neodehrál žádné ze 7 utkání

Hráčské úspěchy

Klubové

Reprezentační

Vyznamenání

Bronzová medaile za atletickou statečnost (1984)[17]

Stříbrná medaile za atletickou statečnost (1990)[18]

Řád zásluh o Italskou republiku (1991)[19]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stefano Tacconi na italské Wikipedii.

Externí odkazy

Související články

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.