Stavební membrána

Jako základní plošná textilie se používá

• nejčastěji tkanina v plátnové nebo panamové vazbě, pro speciální účely s flotážemi a často v perlinkové vazbě.
• osnovní pleteniny s příčným nebo diagonálním útkem
• multiaxiální proplety a jednosměrné výztuže

Plošné textilie na membrány se vyrábějí ze skleněných, polyesterových, polyamidových, aramidových nebo polyethylenových rovingů nebo filamentů.

Povrchová úprava se provádí v mnoha kombinacích nánosováním, laminováním nebo kašírováním jednostranně nebo po líci i rubu textilie.

K nánosování se používá PVC, PE, PU, PTFE, silikon, kaučuk a mnoho jiných látek ve formě pasty, disperze nebo fólie. K případnému lakování povrchu slouží např. akryláty nebo polyvinylfluorid.

Střecha sport. stadionu v Minneapolis

• PVC na tkanině z polyesterových, polyamidových nebo aramidových filamentů s lakovaným nebo laminovaným povrchem jako ochranná vrstva proti povětrnostním vlivům, proti špíně a zkřehnutí. Membrány z polyesterových tkaniny s nánosem PVC jsou (2011) nejpoužívanější varianta na střešní krytiny.
• Tkaniny ze skleněných, aramidových nebo polyesterových vláken s nánosovou úpravou, kašírováním nebo laminováním povrchu teflonem (PTFE) mají dlouhou životnost, jsou však poměrně tvrdé a snadno popraskají
• Tkaniny ze skleněných vláken se silikonovou nánosovou úpravou se vyznačují vysokou průsvitností a odporem proti vlivům povětrnosti
• K řadě dalších variant patří např. membrány s vysokou tažnou pevností z tkanin s perlinkovou vazbou nebo z proplétaných rohoží[2]

Millennium Dome v Greenwich

Patří k nim zejména:

Mimořádně velké rozpětí některých parametrů je způsobeno tím, že jednotlivé varianty membrán se svými vlastnostmi vzájemně značně odlišují.[3]

Část terminálu letiště v Bangkoku

Textilní membrány se začaly prakticky používat na střechy přetlakových hal v roce 1942 v USA a roce 1961 v Československu.[4]

Moderní membrány na předepjaté konstrukce střešních krytin nebo na fasády vyráběné asi od poslední dekády 20. století mohou pokrývat obrovské plochy v jedné nebo více vrstvách nad sebou.

Jednotlivé pruhy se spojují tak, že textilie se sešívá nebo slepuje a vrstvy na ní nanesené se svařují do jednoho celku. Celá membrána se upíná na okrajích na ocelovou konstrukci, rozpětí mezi opěrnými sloupy uvnitř stavby může dosáhnout až 200 metrů.

Příklady:

• Metrodome, sport. stadion v Minneapolis, USA – přetlaková hala z roku 1982, 40 000 m² (dvojitá membrána ze skleněných filamentů s teflonovým nánosem, 20 ventilátorů s výkonem 120 m/sek.)
• Millennium Dome v Greenwich z roku 1999, průměr 365 m, výška 52 m, skleněné filamenty s nánosem PTFE
• Letiště v Bangkoku, 100 000 m², z roku 2005 (třívrstvá průsvitná membrána ze skleněných filamentů s integrovaným chlazením vodou)
• Letiště v Jeddah, Saúdská Arábie, 440 000 m², z roku 2006
• Kaple sv. Václava v Praze z roku 2011 – membrána pod měděnou krytinou[5] z materiálu Tyvek®Metal[6]
• Dalších cca 20 příkladů staveb ze začátku 21. století[7]

• Denninger: Lexikon Technische Textilien, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2009, ISBN 978-3-86641-093-0, str. 263–264
• Horrocks/Anand: Handbook of Technical Textiles, Woodhead Publishing 2004, ISBN 1855733854, str. 15
• Bakalářská práce: Propagace textilní architektury v ČR, TU Liberec 2012[6]

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Stavební membrána na Wikimedia Commons