Nánosové úpravy textilií

K oděvním a bytovým účelům se používají jako nosný materiál tkaniny, pleteniny nebo netkané textilie z bavlny, umělých vláken a směsí z přírodních a umělých vláken s hmotností cca 60–600 g/m². K technickým účelům se nánosují tkaniny, osnovní pleteniny a jednosměrné výztuže vyrobené skoro výlučně z umělých vláken a dosahující až 2000 g/m².

Apretační látky se aplikují jako

• roztok
• vodná disperze nebo emulze
• pasta
• granule
• prášek

K používaným chemikáliím patří zejména:

Přímé nánosování se používá k apretaci pasty a pěny. Obvykle se rozlišuje:

• nánosování nožovou stěrkou (ve vzduchu, nad pryžovým pásem, nad válcem, nad stolem, stěrka se skříňovou nálevkou aj.)[2][3][4]

Nánosování se vzdušnou stěrkou je znázorněno na horním nákresu: Lišta (1) je nastavena k textilii (3) probíhající rychlostí cca 10–20 m/min. tak, aby se z pasty (2) tvořila vrstva s hmotností 5–60 g/m². K nanášení se dají použít pasty s viskozitou 100–50 000 mPas a pěny s 10 000–25 000 mPas.

Stěrku nad pryžovým pásem ukazuje druhý nákres shora. Textilie (3) je přiváděna ke stěrce (1) na gumovém běžícím pásu (4). Touto technologií se dá nanášet až 1250 g/m² pasty.

Schéma: Nánosování s textilií na gumovém pásu

• nánosování válcem (direct roll coater, kiss coating, reverse roll coater, contra coater aj.)[5][6]

Především apretury s nízkou viskozitou se nanášejí kontinuálně ve dvou vrstvách na papírovou podložku. Na druhou vrstvu se pak klade textilie, ta se pak spojí v sušicím kanále s úpravnickým prostředkem a po schlazení papírová podložka oddělí a balí na separátní válec.

Pěna z polyurethanové disperze (300 g/l, tloušťka 4 mm) na bavlněné tkanině

Textilie prochází (obvykle) fulárem s tekutou apreturou, přebytečná tekutina se odhrnuje stěrkou a odmačkává. [7] Používá se např. u tkanin na markýzy a tapety nebo k impregnování netkaných textilií

3–4 válce zahřáté na cca 200 °C s mezerami, které se postupně zužují. Zařízení se předkládá plastická hmota, ta se průchodem ztenčí na film, který se v poslední fázi nanáší na textilii. Spojení se pak fixuje zchlazením. Touto technologií se dá dosáhnout tloušťka nanesené vrstvy pod 1 µm při 5–10 g/m².

Technologie se používá např. k impregnaci ubrusů, sprchových závěsů nebo umělé kůže.

Zvláštní způsob kalandrování je systém hotmelt.[8]

Ochranné oděvy proti zbraním hromadného ničení (ABC)

Nánosování je odvozeno z tzv. „Baycast“ technologie. Podle té se stříká směs prepolymerů, tužidla a vody na silikonovou matrici, odkud se přenáší na substrát (textilii).

S mísicím zařízením na principu rotační šablony se dá dosáhnout stabilní disperze pěny. Hmotnost nánosu 10–300 g/m² při viskozitě 10 000–25 000 mPas.[9]

Termoplastický, lepkavý prášek padá z násypky na otáčný válec se zářezy, rozdělením a velikostí zářezů je určeno množství prášku nanášeného na textilii. Přenos prášku z válce na textilii zajišťují rotující kartáče. Nános mívá hmotnost 10–300 g/m².

Technologie se používá např. pro nánosování uhelného prášku na ochranné oděvy proti ABC-zbraním. [10]

Pletenina nánosovaná povločkováním

Na textilii se nanese lepidlo (40–80 g/m2), textilie prochází pod násypkou, ze které na ni padají přes síto krátká vlákna. Mezi násypkou a textilií se vytváří elektrostatické pole, takže vlákna se staví kolmo k ploše tkaniny a zachycují jen špičkami v nátěru. Lepkavý nános se pak zpevňuje sušením, želatinováním nebo zesítěním. Jako vločky se používají nejčastěji polyamidová a viskózová vlákna. Podklad pro vločky se tvoří disperzní nebo pěnová lepidla a lepidla s obsahem rozpouštědel nebo bez rozpouštěcích prostředků.[11] [12]

Nánosování rubu (podkladové tkaniny) na všívaných kobercích sestává ze dvou rozdílných vrstev latexu:

• Předběžný zátěr nevulkanizovaným latexem (7 minut při 160 °C)
• Konečný nános zpěněným latexem (5 minut, 160 °C)

Typická kombinace nánosování:

Nánosované výrobky musí být pružně tvarovatelné a nebo se nesmí vůbec dát tvarovat. Tento stav se dosáhne po patřičném zpevnění nanesené umělé hmoty

• vypařováním
• želatinováním
• koagulací
• chlazením
• síťováním

Povrch některých nánosovaných výrobků (např. autoplachty) se lakuje, aby se zlepšil vzhled nebo ochrana proti vnějším vlivům. Lak se stříká pneumaticky nebo hydraulicky.

• Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 1162-1164
• Giessmann: Substrat- und Textilbeschichtung, Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2010, ISBN 978-3-642-01416-1
• Cherif: Textile Werkstoffe für den Leichtbau, Springer-Verlag Berlin Heidelberg 2011, ISBN 978-3-642-17991-4, str. 494-504
• Denninger/Giese: Textil- und Modelexikon, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2006, ISBN 3-87150-848-9, str. 64-65
• Peter/Routte: Grundlagen der Textilveredlung, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 1989, ISBN 3-87150-277-4, str. 766-783