Stará pražská cesta

Vznik stezky je spojován dobou na konci 9. a na počátku 10. století, kdy slovanské obyvatelstvo z Budyšínska rozšiřovalo své území směrem na jih proti proudu horního toku řeky Sprévy.[2] Takzvaná Stará pražská cesta neboli Česká stezka se rychle stala dálkovou komunikací značné důležitosti, neboť spojovala Lužici jako tzv. vedlejší zemi Koruny české s centrem království Prahou, která byla obchodním střediskem nejen místního, ale i středoevropského významu. Na přelomu 13. a 14. století význam dálkové přepravy zboží na této spojnici mezi metropolí království a jeho severními zeměmi začal postupně klesat.

Tato cesta se nedočkala obnovení a modernizace ani během velkého rozmachu výstavby nových komunikací, který nastal po tzv. Osvobozovacích válkách (německy Befreiungskriege, anglicky Wars of Liberation) z let 1813–1815. Dodnes je však patrná řada stop v místech, kudy tato cesta vedla, ať už to jsou její zářezy v terénu, drobné památky či menší stavby.[2] V oblasti Lužických hor byla cesta používána až do konce 18. století, respektive do roku 1805, kdy ji nahradila nově vybudovaná silnice, spojující sídla Šluknovského výběžku a Českolipska přes Stožecké sedlo (605 m n. m.), které je známější pod nespisovným označením "Šébr", odvozeným od německého názvu nedalekého vrcholu Stožce neboli Schöberu.[3][4]

Významnou a velmi zřetelnou upomínkou na místa, kudy procházela Stará pražská cesta, je především kamenný most se dvěma oblouky, umožňující překonání řeky Sprévy u někdejšího Daniborova brodu v obci Obergurig v zemském okrese Budyšín. Tato stavba, dodnes označovaná jako Český most, vznikla po roce 1724 na místě staršího dřevěného mostu, zvaného Mönnigssteig. Tento 36 metrů dlouhý most je zapsán v SRN na seznamu nemovitých kulturních památek.[2]

Sloup sv. Jakuba, patrona poutníků, u pozůstatků Pražské cesty pod Konopáčem v Lužických horách

Další stopy staré cesty lze nalézt v průsmyku mezi kopci Mönchswalder Berg (447 m n. m.) a Adlerberg (433 m n. m.) severně od městečka Wilthenu. Připomínkou existence stezky kromě stop v terénu je i někdejší myslivna z 18. století a pozdější restaurace "Jägerhaus". V Kirschau (hornolužickosrbsky Korzym) u hradu Körse (původně Korzym), jehož posláním bylo chránit bezpečnost osob a přepravovaného zboží na České stezce, křižovala tato Stará pražská cesta další významnou komunikaci - jižní větev Via Regia, vedoucí z Halle do Žitavy. Hrad Korzym, původně vybudovaný Lužickými Srby, býval jedním z největších a nejpevnějších hradů v Horní Lužici. Hrad byl zničen v roce 1352, kdy byl dobyt a zbořen vojskem lužického Šestiměstí, a zcela zanikl v roce 1359. Pražská cesta překračovala Sprévu opět v místech dnešního Schirgiswalde, kde býval brod. U brodu postupně vyrostly kovárny, hostince a obchody jako základ budoucí vesnice, která se později stala městem.[2]

Nynější česko-německou státní hranici překračovala stará obchodní stezka jižně od Sohlandu v oblasti mezi vrchem Hohberg (368 m n. m.) a Rožany. Podle historických záznamů v letech 1425 a 1428 tudy táhla husitská vojska do Lužice, procházely tudy i vojenské oddíly během třicetileté války. Na českém území podobnou ochrannou funkci, jako lužický hrad Korzym, také plnily místní hrady - lze jmenovat například Tolštejn nad Jiřetínem pod Jedlovou, Milštejn, Sloup nebo vodní hrad Lipý.[3]

Výrazné stopy v terénu, připomínající Starou pražskou cestu, se zachovaly na jižních svazích Lužických hor pod Konopáčem a Stožcem v prostoru mezi železniční stanicí Jedlová a Novou Hutí.[3] [4]Viditelný zářez staré cesty se dochoval také na okraji Sloupu v Čechách vedle silnice č. 268 mezi skalním hradem a křižovatkou poblíž hostince "U Sedmi trpaslíků". V tomto úseku cesta z Budyšína do Prahy již měla společnou trasu s tzv. Lipskou cestou, která vedla z Žitavy přes Českou Lípu do Litoměřic.[5]