Stanislav Huňáček

Stanislav Huňáček se narodil v roce 1905 v Třebíči. Vyučil se hodinářem, ale vzhledem k zájmu o letectví nastoupil v Praze do továrny na letecké motory.[2] Nastoupil na základní vojenskou službu do Chebu, kde získal pilotní a navigátorský výcvik. Odešel do civilu a stal se pilotem Československých aerolinií.[2] Roku 1938 byl mobilizován a v červenci roku 1939 odešel do Polska a následně do Francie, kde v říjnu téhož roku vstoupil do cizinecké legie. Nastoupil na výcvik stíhacích pilotů v Chartres a pak v březnu roku 1940 vstoupil do bombardovací jednotky v Toulouse. V červenci téhož roku vstoupil do RAF k 311. československé bombardovací peruti, ale v říjnu téhož roku byl degradován a propuštěn. Zpět do RAF nastoupil až v říjnu roku 1942, kdy absolvoval výcvik na Wellingtony, v lednu následujícího roku nastoupil zpět do 311. československé bombardovací peruti, kde setrval až do září roku 1944. V září nastoupil na dopravní výcvik a v lednu roku 1945 nastoupil do 246. perutě RAF.[1]

V červenci roku 1945 se vrátil zpět do Československa, kde pracoval na Ministerstvu národní obrany, do ledna 1946 působil v československé armádě. Následně odešel do civilu a pracoval opět v ČSA. Dne 6. dubna 1948 spolu s Vladimírem Nedvědem provedli úlet letadlem Dakota na pravidelné lince Praha–Bratislava, přistáli na letišti v Mnichově.[3] Emigroval do Velké Británie, kde pracoval jako hodinář a následně vlastnil hodinářský závod. Zemřel v roce 1973.[2]

Jeho jméno je uvedeno na pamětní desce na třebíčské radnici.[4] V roce 2016 vyšla kniha Šest statečných, která mapuje osudy pilotů RAF z Třebíče, mimo jiné i Stanislava Huňáčka.[5] Roku 2001 obdržel od města Třebíče Pamětní plaketu k výročí založení kláštera 1101–2001.[6] Po revoluci byl rehabilitován a dosáhl tak in memoriam hodnosti plukovníka. Obdržel Československý válečný kříž.[7]