Střet u Staňkova

Krátce po nástupu císařovny Marie Terezie na trůn roku 1740 řada evropských států odmítla uznat její legitimitu, čímž se rozhořely války o rakouské dědictví. Na české frontě došlo roku 1741 k vpádu vojsk Bavorska, Saska a Francie, pruských spojenců, do Čech a okupaci Prahy. Rakušané byli v květnu 1742 poraženi Prusy v bitvě u Chotusic nedaleko Kutné Hory a následně na základě Vratislavského míru postoupili Slezsko Prusku. Armáda Karla Alexandra Lotrinského pak pronásledovala francouzskou armádu až k Porýní.

Nepřítomnosti armády v Čechách využil roku 1744 Fridrich II. V červnu uzavřel novou spojeneckou smlouvu s Francií a v srpnu vpadl s osmdesátitisícovou armádou znovu do Čech. Poměrně rychle obsadil podstatnou část země, 15. září kapitulovala Praha, a Prusové postupovali dále do jižních Čech s cílem dosáhnout hranic Rakouska. V reakci na zoufalou situaci v Čechách podpořila rakouské síly uherská armáda generála Nadáczsyho, včetně mužů proslulého barona Františka Trencka, která se v září 1744 začala přesouvat do jižních Čech. Rovněž sem v té době přicházela padesátitisícová armáda Karla Lotrinského s přislíbem brzkého příchodu dalších posil. S narůstající přesilou a rostoucími obtížemi se zásobováním se Fridrich II. rozhodl se svou armádou stáhnout zpět na sever.

Kaplička Panny Marie Sepekovské v Sepekově

V neděli 3. října 1744 došlo k útoku uherské jízdy na pozice francouzského vojska nedaleko hospodářského dvora Staňkov u Sepekova, asi tři kilometry jihovýchodně od Milevska,[1] na jedné z francouzských zásobovacích tras. Oddíl plukovníka Emericha Dessewla vykonal rychlý jízdní útok, posléze však málem upadl do léčky Francouzů, kteří se pokusili jeho obklíčení jeho mužů.[2] Uherským husarům se však podařilo ze sevření probojovat a s Dessewlem v čele ustoupili do svých původních pozic.

Obě strany mohly během střetu přijít až o několik desítek mužů. Padlí byli pohřbeni nedaleko kapličky v Sepekově.

V jižních Čechách působili uherští jezdci ve vícero střetech: během října baron Trenck velel úspěšnému dobytí Týna nad Vltavou, kde obsadil zdejší most, Hluboké nad Vltavou a Českých Budějovic.[3] V dalších týdnech zároveň došlo k dalším menším srážkám uherských husarů s Prusy, například u Staňkova nedaleko Milevska.[1] Ztráta týnského mostu značně zkomplikovala pruské ústupové operace a vojsko se bez možnosti celistvě překročit Vltavu vydalo na ústup směrem do jihozápadních a západních Čech. V prosinci pak dorazila do Čech armáda Karla Lotrinského a Prusy odsud vyhnala. Války o rakouské dědictví pak pokračovaly, vesměs již mimo území Čech, až do roku 1748.

Na místě bitvy u Staňkova byla vybudována zděná boží muka zasvěcená Panně Marii Sepekovské. Ta se měla dle pověsti zjevit plukovníku Dessewlovi a pomoci jeho vojákům uniknout z bojové léčky.[4]

Na místě pohřbení obětí bitvy v Sepekově vznikla rovněž malá kaplička.