Stěpan Petrovič Ščipačov

Ščipačov se narodil jako syn rolníka ve vsi Ščipači ležící asi dvacet kilometrů od města Bogdanovič. Brzy osiřel a od devíti let sloužil u sedláka. Prošel celou řadou zaměstnání a roku 1917 byl povolán do armády. Roku 1919 přešel do Rudé armády a vstoupil do Komunistické strany Ruska (bolševiků). V té době také vydal své první básně.[3]

Od roku 1921 studoval vojenskou pedagogickou školu v Moskvš, v letech 1922-1929 se zabýval politicko-výchovnou prací v armádě a potom pracoval jako redaktor v časopise Krasnoarmějec (Красноармеец). Roku 1930 byl jedním ze zakladatelů Literární společnosti Rudé armády a námořnictva LOKAF (Литературное объединение Красной Армии и Флота). V letech 1931-1934 studoval literaturu na stranickém Institutu rudé profesury. Od roku 1935 se věnoval pouze literatuře a stal se uznávaným básníkem.[2][3]

Ščipačov na obraze z roku 1933

Za druhé světové války byl dopisovatelem Pravdy a přispíval také do dalších armádních novin. Po válce se stal významným funkcionářem Svazu spisovatelů Sovětského svazu a několikrát byl v zahraničí jako zástupce sovětské literární komunity.[3] Roku 1960 se podle vyjádření básníka Jevgenije Jevtušenka aktivně postavil proti tomu, že Jevtušenko nesměl cestovat do zahraničí.[4] Roku 1973 se ale stal signatářem veřejného dopisu skupiny významných sovětských spisovatelů odsuzující Solženicyna a Sacharova.[5] Je také znám jako autor článku namířeného proti Solženicinovi, který vyšel pod názvem Конец литературного власовца roku 1974 v Literaturnoj Gazetě.[6]

Šcipačovův hrob na Kuncevském hřbitově v Moskvš

Za svého života by třikrát ženat. Z prvního manželství měl syna Livije (1926-2001), herece a malíře,[7] z druhého syna Viktora (* 1931), kandidáta technických věd.[8] Zemřel roku 1980 a pochován byl na Kuncevském hřbitově v Moskvě.[9]

Ve své době byl oficiálně uznávaným básníkem pro své básně týkající se oslav vlasti a budování komunismu, za které dostal celou řadu sovětských vyznamnenání. V mládí mu byla blízká kosmicko-hyperbolická poezie skupiny proletářských básníků Kovárna (Кузница). V době stalinismu se jeho poezie od dobového průměru odlišovala především tím, že se vyhýbals jalovému patosu a obsahovala lyrické motivy přírody a lásky. Oceňovány byly spíše jeho krátké básně, v poemách se více projevovola malá hudebnost jeho verše a jeho politické zaměření.[3]

Roku 1994 bylo ve městě Bogdanovič otevřeno Literární muzeum Stěpana Ščipačova věnované životu a dílu básníka.[10]

• По курганам веков (1923, Na mohylách věků), básnická sbírka.
• Одна шестая (1931, Šestina světa), básnická sbírka.
• Наперекор границам» (1932, Hranicím navzdory), básnická sbírka.
• Под небом Родины моей (1937, Pod nebem mé vlasti), básnická sbírka.
• Лирика (1939, Lyrika), básnická sbírka.
• Фронтовые стихи (1942, Verše z fronty), básnická sbírka.
• Домик в Шушенском (1944, Domek v Šušenském), poema věnována památce Leninově, zejména jeho pobytu ve vyhnanství v sibiřské vesnici Šušenském v letech 1897-1900.
• Строки любви (1945, Sloky lásky), básnická sbírka, soubor milostné lyriky na pozadí přírodních i společenských motivů.
• Славен труд (1947, Buď sláva práci), básnická sbírka.
• Стихотворения (1948, Básně), básnická sbírka, Stalinova cena.
• Павлик Морозов» (1950, Pavlík Morozov), poema zobrazující údajné krutosti kulaků za kolektivizace v duchu oficiálně propagovaného zostřování třídního boje, příběh prosovětského hrdiny a mučedníka, chlapce Pavlíka Morozova zavražděného vlastním dědem, Stalinova cena.
• Берёзовый сок» (1956, Březový doušek), autobiografická próza popisující autorovo dětství a život v předrevoluční ruské vesnici.
• Думы (1962, Rozjímání), básnická sbírka.
• Ладонь» (1964, Dlaň), básnická sbírka.
• Наследник (1965, Dědic), poema.
• Красные листья (1967, Rudé listí), básnická sbírka.
• Сцена - шар земной (1967, Jeviště - zeměkoule), poema.
• Звездочёт (1968, Hvězdopravec), poema.
• 12 месяцев вокруг Солнца (1969, Dvanáct měsíců kolem slunce), poema.
• Слушаю время (1970, Naslouchám času). básnická sbírka.
• Товарищам по жизни (1972, Soudruhům života), básnická sbírka.
• Трудная отрада (1972, Těžká radost), autobiografická próza, vzpomínky na autorovy současníky a na začátky jeho kariéry.
• О Родине думаю (1974, Přemýšlím o vlasti), básnická sbírka.
• Синева России (1976, Modř Ruskai), básnická sbírka.
• У горизонта (1982, Na horizontu), posmrtně vydané básně.

„Lásky si važte už teď v mládí
a s léty dvakrát vroucněji.
Láska - to není vzdychat, hladit,
vodit se s lunou v aleji.
Přijdou i mraky, nečas, tíseň.
Pak, zkřehlé, kdo vás zahřeje?
Láska je jako dobrá píseň,
a píseň složit - těžké je.

(přeložil Ladislav Fikar)

• Za nový svět, Praha: Práce 1950, přeložila Zdenka Niliusová, výbor ze sbírky Básně.
• Domek v Šušenském, Praha: Svět sovětů 1950, přeložila Zdenka Niliusová.
• Sloky lásky, Praha: Československý spisovatel 1952, přeložil Ladislav Fikar, znovu 1953, 1955 a 1972.
• Pavlík Morozov, Praha: Československý spisovatel 1952, přeložil Jan Pilař,
• Pavlík Morozov, Praha: SNDK 1952, přeložil Jan Pilař.[11]
• Poesie, Praha: Československý spisovatel 1953, přeložil kolektiv překladatelů, obsáhlý výbor z autorovy tvorby.
• Básně, Praha: Naše vojsko 1954, přeložil kolektiv překladatelů. výbor z díla.
• Sloky lásky, Praha: Mladá fronta 1954, přeložil Ladislav Fikar.
• Sloky lásky, Praha: Svět sovětů 1956, přeložil Ladislav Fikar. znovu 1959. 1962 a 1965.
• Březový doušek, Praha: Mladá fronta 1958, přeložila Hana Vrbová.
• Rozjímání, Praha: Československý spisovatel 1959, přeložil Ladislav Fikar.
• Sloky lásky, Praha: SNDK 1967, přeložil Ladislav Fikar.
• Sloky lásky, Praha: Lidové nakladatelství 1981, přeložil Ladislav Fikar.
• Sloky lásky, Praha: Supraphon 1985, přeložil Michal Černík.