Státní znak Fidži

Státní znak Fidži je tvořen stříbrným štítem, rozděleným červeným svatojiřským křížem na čtyři pole. V prvním poli jsou tři zelené stvoly cukrové třtiny, ve druhém zelená kokosová palma, ve třetím stříbrná holubice se zelenou olivovou snítkou v zobáku a ve čtvrtém zlatý trs banánů. V červené hlavě štítu je zlatý anglický lev s hnědým kakaovým bobem v tlapách. Nad štítem je stříbrnočervená točenice, nad ní místní loď s plachtou. Štítonoši jsou dva melanéští bojovníci v suknicích a s tradičními zbraněmi. Pod štítem je růžovostříbrná (zlatě podšitá) stuha s nápisem Rerevaka na Kalou ka doka na Tui [1] (česky Boha se boj a krále cti). Ve zdroji je nápis mírně pozměněný: Rere vaka na kalou ka doka na Tui.[2]

Fidžijský státní znak
Fidžijský státní znak
Varianty
Emblém fidžijského znaku
Informace
Subjekty oprávněné užívat znakFidži Fidži
Přijato4. července 1908
HesloRerevaka na Kalou ka doka na Tui (česky Boha se boj a krále cti)

Znak ostrovům udělil 4. července 1908 britský král Eduard VII. Tento znak se stal státním znakem i po vyhlášení nezávislosti 10. října 1970 a užívá se s nepatrnými změnami dodnes.[2]

Historie

Osamocené souostroví 322 ostrovů vulkanického nebo korálového původu bylo osídleno již ve 2. století Melanésany z jihovýchodní Asie. Roku 1774 jej navštívil James Cook. Roku 1827 ho prozkoumal Jules Dumont d'Urville. V roce 1835 dovezli britští misionáři červené vlajky s bílými holubicemi míru. Roku 1862 byl (pod vlivem těchto vlajek) zaveden státní znak domorodého státu Bau, který tvořil červený štít s bílou holubicí, která měla v zobáku bílou olivovou ratolest. Nad štítem byla královská koruna, za ním zkřížené domorodé zbraně a kolem štítu bílá, několikrát přeložená stuha s černým nápisem (není obrázek).[2]

5. června 1871 vzniklo za pomoci Angličanů Království Fidži. Znak tvořil opět (po vzoru misionářského znaku) červený štít s bílou holubicí se zelenou (dle jiných zdrojů žlutou) olivovou ratolestí. Nad štítem byla žluto-červená královská koruna.[2]

10. října 1874 bylo Fidži prohlášeno britskou korunní kolonií a užívaly se státní symboly Spojeného království.[2]

Roku 1877 byla zavedena vlajka, kterou tvořila modrá britská služební vlajka (státní námořní vlajka), kde ve vlající části byl umístěn vlajkový emblém (anglicky Badge) Fidži. Ten tvořil světle modrý štít v bílém kruhu s mořskou hladinou a mořskou pannou držící zelenou větvičku v jedné a žluté zrcadlo v druhé ruce. Za štítem byly dva zkřížené domorodé oštěpy, celý znak byl orámován zelenou vavřínovou ratolestí (není obrázek).[2]

V roce 1883 byl vlajkový emblém, z důvodu složitosti, změněn. V bílém kruhu byl poté pouze žlutý anglický lev stojící na žluté Tudorovské koruně s modrým sametem. Pod korunou byl černý nápis FIJI (není obrázek).[2]

Roku 1903 byla koruna nahrazena korunou sv. Eduarda a upraven nápis FIJI (drobnější a zdobnější písmo) (není obrázek).[2]

4. července 1908 udělil britský král Eduard VII. Fidži nový znak. Štít znaku byl zobrazen i v bílém kruhu na současně přijaté vlajce ve vlající části (jako badge). Bílý kruh byl z vlajky vypuštěn roku 1924.[2]

V roce 1965 získalo Fidži omezenou vnitřní autonomii a 10. října 1970 byla vyhlášena nezávislost (se statusem dominia. Znak i emblém na vlajce zůstal zachován (vlajka se však změnila), i přes několikero změn názvu státu: Nezávislá republika Fidži (6. října 1987, Nezávislá demokratická republika Fidži (25. července 1990, Republika Fidži (27. července 1998).[2]

  • Fidžijský emblém
  • Fidžijská vlajka
    Poměr stran: 1:2
  • Fidžijská národní námořní vlajka
    Poměr stran: 1:2
  • Fidžijská státní námořní vlajka
    Poměr stran: 1:2
  • Fidžijská námořní válečná vlajka
    Poměr stran: 1:2

Existují návrhy na změnu vlajky, někteří si přejí návrat kompletního státního znaku na vlajku. Stylizovaný státní znak je užit i na vlajce fidžijského prezidenta.[2]

Odkazy

Reference
  1. http://www.statsfiji.gov.fj
  2. http://vexilologie.cz/vexilolo/noxx.php?n=13 Zpravodaj Vexilolog č. 13, červenec 2004

Související články

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.