Srdce (opera)

(Zahrada hostince „Na vyhlídce“, na kopci v krásné české krajině, letní slunné odpoledne). V zahradě hostince stojí padesátiletý Prokop Žitný s dcerou Klárou a jeho o deset let mladší kolega Hlavsa. Jsou to herci kočovné společnosti, již opustil ředitel i s pokladnicí a Žitný s Hlavsou zůstali o hladu a bez peněz. Ani ve zdejším hostinci jim už na úvěr nedají najíst. Hlavsa se snaží čelit situaci černým humorem a zpívá popěvky o hladu a dluzích (citace písně z Jessiky). Ale při pohledu na zesláblou a trpící Kláru vyráží hledat nějakou pomoc.

Brzy poté do hostince dorazí početná skupina výletník, mezi jinými architekt Sládek a jeho přítel Ivan, krejčí Nitka se ženou Cecílií, řemeslník Kmoch a celý zpěvácký spolek se sbormistrem Břečkou. Žitný chce využít příležitosti, a aby přímo nežebral, prokazuje své herecké umění recitací Nerudovy „Balady české“ (árie Byl jednou v Čechách smavý rek). Sklízí úspěch a mladý Ivan, jehož pohled platil rovnou měrou sličné Kláře, sbírá mezi hosty peníze na hercovu odměnu. I Klára na něj vděčně hledí, což neujde ani navracejícímu se Hlavsovi.

(Prostý byt Žitného, zamlžené jarní jitro) Po půl roce jsou již Žitný i Hlavsa členy nové společnosti. Žitný žije pokojně, ale se žalem vzpomíná na svou ženu, která zemřela po narození Kláry. Jeho melancholii zahání Klára. Ona sama je šťastná, právě dostala kytici od „neznámého ctitele“. Otec se domnívá, že se jedná o Hlavsu, o jehož lásce ke své dceři dávno ví a kterého by si přál za zetě.

Klára poklízí a radí se se svým srdcem, které poprvé poznává slast i úzkost lásky (árie Přijď, sluníčko, v jarní den). A brzy se objevuje Ivan, který je od setkání „Na vyhlídce“ oním tajeným ctitelem. Milenci si vroucně vyznávají lásku (duet Ó lásky jaro, ó lásky štěstí), ale vyruší je zaklepání. Klára ukryje Ivana ve svém pokoji a otevře dveře, za nimiž stojí Hlavsa. I on jí nesměle a nesouvisle začíná vyznávat lásku, ale Klára jej v rozpacích stěží poslouchá a chce se mu vymanit, vymlouvajíc se na domácí práce. Hlavsa ji však zahrnuje vášnivými slovy, která zaslechne i Žitný. Blahopřeje Hlavsovi ke včerejšímu úspěchu v divadle. Hlavsa nyní dostal novou smlouvu a vysokou gáži a rád by své štěstí završil sňatkem s Klárou. Žitný to vítá, ale k překvapení obou mužů Klára v slzách hercovu nabídku odmítá a přiznává se, že miluje jiného. Hlavsa zuří, vyhrožuje Žitnému a obviňuje ho z Klárova odmítnutí. Již jednou jej Žitný podvedl a teď se pokouší o totéž, ale tentokrát Hlavsa musí Kláru dostat. Z úkrytu vystoupí Ivan a spolu s Klárou se snaží oba herce uklidnit. Hlavsa odkvapí s hrozbami, Žitný se však nechá přesvědčit o lásce obou mladých lidí a dává jim otcovské požehnání.

(Hlavsův pokoj při západu slunce) Hlavsa sedí o samotě ve svém pokoji. Požádal Kláru dopisem, aby za ním přišla, a teď s napětím čeká. Vzpomíná, jak viděl děvče vyrůstat od malička do dnešní krásy, a začítá se do básně, kterou pro ni napsal (árie Od dětství s ní, ach, té krásy). Klára však nepřichází a všechny tyto vzpomínky jsou jen minulostí. Herec nasypal do svého poháru jed a právě ho pozdvihuje k ústům, když do místnosti vstoupí Klára.

Hlavsa šílí radostí, opěvuje její krásu a představuje si, že se Klára stane jeho ženou, ale ta jej přeruší: Měla Hlavsu vždy ráda jako přítele, ba byla by si jej i vzala za muže, ale nyní miluje Ivana a na tom nelze nic změnit. Hlavsa vnímá Klářinu přívětivost a vyrovnanost a uvědomuje si, že jeho láska je beznadějná. Svěřuje Kláře své tajemství: Jako mladík miloval její matku, ta však dala přednost staršímu Žitnému. Do roka po svatbě zemřela po porodu Kláry, ještě předtím však Hlavsu usmířila se svým manželem a darovala mu pohár, z něhož měl pít s tou, která získá jeho srdce. V Kláře pak povždy miloval její matku (árie Hlavsy Tvá matka, Kláro, byla mou láskou). Podává Kláře pohár, aby tak naplnil nebožčin odkaz. Klára tuší, že v číši je jed, neohroženě jí však připíjí se slovy „Cena žití v jeho je lásce“. Hlavsa zasáhne, vyrazí jí pohár z rukou a nechá ji v míru odejít: „Odejdi, Kláro, buď s tebou Bůh!“

(Před sirotčincem, letní odpoledne) Na místě hostince „Na vyhlídce“ je dnes sirotčinec. Jako pravidelně se před ním zastavují na své procházce bývalí stálí hosté Kmoch a Nitka. Nostalgicky vzpomínají na veselé zábavy na tomto místě, obdivují však postaršího správce sirotčince, jehož osoba přímo vyzařuje důstojnost a lásku. Ten právě přivádí své svěřence (sbor sirotků Spadl brouček do vody). Též Klára s Ivanem se přicházejí podívat na místo, kde se před deseti lety poprvé potkali. Klára ve správci poznává Hlavsu. Je to radostné shledání. Hlavsa Kláře vypráví, že po onom osudném rozloučení nalezl naplnění své lásky k ní v péči o ty nejubožejší (árie Hlavsy Ta, po níž prahnul jsem, mne láska spasila). Když všichni odejdou, usedá Hlavsa pod strom a zní mu mystický dětský sbor Kdož sejí v slzách, v jásotu žnouti budou (parafráze žalmu 126).

• PALA, František. Josef Bohuslav Foerster. In: HUTTER, Josef; CHALABALA, Zdeněk. České umění dramatické II - Zpěvohra. Praha: Šolc a Šimáček, společnost s r. o., 1941. S. 250–256.
• ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Josef Bohuslav Foerster, s. 143–144.
• JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 241.
• HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 773–775.

• Srdce v databázi Archivu Národního divadla