Společnost pro obnovu Lidic

Podle vládního nařízení č. 188/1946 Sb. z. a n., členy Společnosti byli

1. zavlečení obyvatelé Lidic a Ležáků starší 18 let, pokud se vrátili do vlasti;
2. obyvatelé jiných zničených obcí a osad starší 18 let, kteří se přihlásili za členy a byli za ně přijati;
3. země a zemským národním výborem určené správní okresy a obce, mající přímý vztah k zničeným obcím a částem obcí;
4. národní, zájmové a kulturní organizace, které se přihlásily za členy a byly za ně přijaty;
5. osoby fyzické a právnické, které byly se svým souhlasem zvoleny za členy (§ 6). (Volba cizince za člena vyžadovala ke své platnosti souhlasu ministerstva vnitra, uděleného v dohodě s ministerstvem zahraničních věcí.)

V roce 1945 se stala předsedkyní MNV v Lidicích a členkou komise pro obnovu této obce Helena Leflerová, která zde žila.

Společnost ukončila svou činnost na přelomu 50. a 60. let 20. století.

Společnost byla podřízena ministerstvu vnitra a jejím předsedou byl komunistický ministr Václav Nosek. Běžnou agendu vedl v rámci ministerstva referát L, který měl do roku 1948 na starosti pátrací agendu po zavlečených obyvatelích zničených obcí (Lidice, Ležáky, Ploština, Javoříčko) a veškeré záležitosti Lidic a výstavby památníku v Ležákách. Tento referát vedl spisovatel JUDr. František Kropáč, který byl místopředsedou Společnosti. Badatelka Pavla Štěpánková je přesvědčena, že Společnost byla odhodlána nezneužívat Lidic k ideologické propagandě, přes očividné úsilí podmanit si Společnost a symboliku Lidic do státního vlastnictví. Tím se odlišovala od jiných polostátních institucí a tisku, které zneužívaly symboliky Lidic k propagování socialismu a boje za světový mír.[1]

• Vyhlazení Lidic