Sopwith Cuckoo

První let Cuckoo uskutečnil v červnu 1917 a první kusy byly RAF dodány v září 1918, což znamenalo, že do bojů první světové války už nezasáhly. Ještě v říjnu 1918 plánoval velitel britské Grand Fleet, admirál Sir David Beatty, útok na kotvící německou Hochseeflotte pomocí bombardérů Cuckoo, které měly startovat z nové letadlové lodě HMS Argus. Plán byl nakonec zamítnut a vzápětí skončila válka. Podobná operace provedená britskou Středomořskou flotou v roce 1940 proti italskému loďstvu v přístavu Taranto skončila nečekaně velkým úspěchem.

Původně bylo objednáno přes 300 letounů Cuckoo, ale stejně jako u ostatních letounů vyráběných na konci války byla po uzavření příměří objednávka zredukována. Nakonec se vyrobilo přes 140 strojů, i když jen necelá stovka vstoupila do služby u RAF. Cuckoo byl první letoun s kolovým podvozkem navržený pro operace z palub letadlových lodí jako torpédový bombardér a jeho křídla byla proto skládací. Pod svým trupem mohl nést jedno 18palcové (457 mm) torpédo. Letoun poháněl motor Sunbeam Arab o výkonu 200 hp (149 kW) a dokázal letounu udělit maximální rychlost 160 km/h. Kariéra bombardéru skončila už 1. dubna 1923, kdy byla rozpuštěna poslední peruť používající Cuckoo.

• 185. peruť RAF – používala Cuckoo od října 1918 až do svého zrušení následujícího roku.
• 186. peruť RAF – používala Cuckoo od konce roku 1918. V roce 1920 byla přejmenována na 210. peruť.
• 210. peruť RAF – vznikla v roce 1920 přeměnou ze 186. perutě a používala Cuckoo až do 1. dubna 1923, kdy byla rozpuštěna.

• Japonské císařství
• Spojené království – Royal Naval Air Service, Royal Air Force