Žralok malohlavý

Vědecké jméno tohoto žraloka v překladu znamená „malohlavý spáč“. V minulosti mu bylo přiděleno celkem 11 dalších vědeckých synonym, a sice:

• Squalus squatina (non Linnaeus, 1758)
• Squalus carcharis (Gunnerus, 1776)
• Squalus microcephalus (Bloch & Schneider, 1801)
• Somniosus brevipinna (Lesueur, 1818)
• Squalus borealis (Scoresby, 1820)
• Squalus norvegianus (Blainville, 1825)
• Scymnus gunneri (Thienemann, 1828)
• Scymnus glacialis (Faber, 1829)
• Scymnus micropterus (Valenciennes, 1832)
• Leiodon echinatum (Wood, 1846)
• Somniosus antarcticus (Whitley, 1939).[3]

Žralok grónský žije severněji než jakýkoliv jiný druh žraloka. Obývá vody Severního ledového oceánu a Severního Atlantiku, vyskytuje se především nedaleko pobřeží. Nejjižněji byl zaznamenán ve vodách okolo Francie, Portugalska, v zálivu sv. Vavřince a u mysu Cod.[3] Je možno ho nalézt ve vodách s teplotou do 12 °C, vydrží však i teplotu nižší než 0 °C (cca – 1 °C). Žije v hloubkách 0 až 1200 metrů (v teplejších měsících hlouběji než v zimních), jeden exemplář byl vyloven z 2200 metrů pod hladinou.[4][5]

Jde o jeden z největších druhů žraloků, který běžně dorůstá velikosti 2,5–4,3 metru, ale byl zaznamenán i 6,4 metru dlouhý jedinec a předpokládá se, že může dorůst 7,3 metru nebo možná až okolo 8 metrů.[3][4][5][6] Dosahuje váhy nejčastěji mezi 150 až 1000 kg.[5][7] Nejtěžší zvážený jedinec měl 1023 kg.[7] Jeho zbarvení je šedo-hnědo-zelené s množstvím světlých skvrn či pruhů. Hřbetní ploutev dosahuje jen malé velikosti a ocasní ploutev má jakoby useknutou či urvanou horní špičku. Zuby horní a dolní čelisti se liší svým tvarem, horní jsou úzké a špičaté, dolní mají hranatý tvar.[3][5] Kůže žraloka je pokryta ostrými zahnutými výběžky (denticles), které připomínají malé zoubky. Ty zlepšují hydrodynamiku plavání.[8]

Žralok malohlavý je potravní oportunista – predátor i mrchožrout zároveň. V žaludcích mnoha jedinců bylo nalezeno velké množství různých druhů živočichů.[7] Předpokládá se, že se živí především mršinami, ale požírá i různé druhy ryb, paryby a některé bezobratlé (chobotnice, mlže, kraby, medúzy aj.).[3][4][5][7][8] Napadá také ve vodě spící tuleně, na něž se doslova přisaje a při tom vykousne z jejich těla velký kus masa.[9] Konzumuje i jiné savce, včetně kytovců. Neví se však, zda je aktivně loví nebo hoduje na jejich mršinách.[7] Druhá varianta se zdá pravděpodobnější.[8] Požírá zřejmě také ptáky plavající na hladině.[4][5]

O jeho rozmnožování existuje jen minimum informací. Jedná se o vejcoživorodý druh, počet mláďat při narození se pohybuje okolo 10 a jejich velikost dosahuje minimálně 37 cm a maximálně 100 cm.[4][5][7] Žralok každoročně přirůstá o 0,5 až 1 cm. Pohlavní zralosti dosahuje po více než 150 letech.[8][10]

V minulosti byl hojně loven severskými národy kvůli svým játrům bohatým na oleje. V desátých letech 20. století bylo jen při pobřeží Grónska každoročně chyceno asi 32 000 jedinců.[4] Komerční lov po roce 1960 výrazně poklesl a začátkem 21. století byla paryba lovena především jako tzv. bycatch (omylem do sítí určených na lov jiných druhů). V současnosti (2012) loví žraloka grónského cíleně jen rybáři z Islandu.[7] Druh vedený normami IUCN jako téměř ohrožený je zranitelný především kvůli svému pomalému vývoji a předpokládané ne příliš rychlé reprodukci.[4]

Databáze ISAF Floridského muzea eviduje pouze jeden případ předpokládaného útoku tohoto druhu na člověka. V roce 1859 byl v Kanadě uloven žralok malohlavý s lidskou nohou v žaludku. Případ však nebyl vědecky prozkoumán.[6]

• 
  Zuby žraloka malohlavého
• 
  Kresba žraloka malohlavého
• 
  Ulovené a nasušené kusy žraloků malohlavých určených na pokrm hákarl
• 
  Stará kresba žraloků malohlavých

• Obrázky, zvuky či videa k tématu žralok malohlavý na Wikimedia Commons
• Taxon Somniosus microcephalus ve Wikidruzích
• http://www.geerg.ca/greenland-shark.html