Soňa Neumannová

Počátkem 20. let navštěvovala hereckou školu Marie Laudové-Hořicové a v letech 1921-1923 hrála v Národním divadle v Praze. V létech 1923-1925 hrála v Českém divadle v Olomouci, v letech 1925-1928 Východočeském divadle v Pardubicích a v letech 1928-1930 v Jihočeském divadle v Českých Budějovicích. Absolvovala rovněž herecké stáže v Berlíně a v Sovětském svazu. V letech 1930-1943 se věnovala především recitaci. Během druhé světové války hrála v Nezávislém divadle (1943-1944) a Intimním divadle (1944-1945). Po válce se Intimní divadlo přeměnilo do Realistického divadla, kde hrála spolu se svým manželem, režisérem Janem Škodou. V tomto divadle působila do roku 1951 a poté přešla do Vinohradského divadla, kde působila do roku 1963.

Byla členkou Komunistické strany Československa. V roce 1952 byla jednou z těch, kdo požadovali trest smrti pro Jiřinu Štěpničkovou po jejím neúspěšném pokusu o emigraci.[1][2]