Sněžnice matná

Dosahuje velikosti 2,5 až 4 mm. (Samička má tělo jen mírně větší než sameček, pokud nezapočítáme kladélko.[2]) Nápadně dlouhé kuželovité rostrum[pozn. 1] je delší než hlava. Nohy jsou dlouhé (zadní pár je delší než celé tělo), křídla redukována – u samečků srpovitého tvaru (háčky), u samiček ve formě šupin. Samečci mají na konci zadečku klíšťkovité kopulační ústrojí, samičky dlouhé, dozadu smeřující kladélko.

Specifickou adaptací sněžnic (Boreus sp.) na zimní aktivitu je brachypterie (redukce křídel) a způsob pohybu – skákání.[3]

Skákací mechanismus sněžnic je mezi členovci poměrně výjimečný – skok je uskutečňován současným pohybem dvou párů končetin, prostředního a zadního. Využití dvou párů končetin umožňuje širší rozložení reakčních sil na odrazovou plochu, což je výhodné na měkkém povrchu, jakým je sníh. Při odrazu je těžiště mezi prostředním a zadním párem končetin, rotace těla při pohybu vzduchem je malá. Odraz dvěma páry končetin je silnější, protože se zapojí více svalů. Skok sněžnice matné může být delší než 10 cm a skoků bývá více za sebou.[4][5]

Vyskytuje se v holoarktické oblasti v severní Eurasii a Severní Americe.[1]

V České republice je sněžnice matná rozšířenějším ze dvou druhů žijících v ČR. Druhým druhem je sněžnice lesklá (Boreus westwoodi).[6]

Životní cyklus sněžnice je pevně vázán na zimní období.[3] Dává přednost podhorským a horským oblastem a objevuje se hlavně po delším sněžení, při oblevě.[1] Druhy žijící na území ČR a Slovenska (viz níže) preferují listnaté lesy s bukem lesním (Fagus sylvatica) a porosty mechu rokytu cypřišovitého (Hypnum cupressiforme).[7]

Ve Vysokých Tatrách žije endemická sněžnice karpatská (Boreus lokayi Klapálek, 1901). Sněžnice matná je tmavší, smolně hnědá a má tmavé nohy. Sněžnice lesklá a karpatská mají nohy žlutavé.[9]

V německy mluvících zemích je sněžnice známá jako „sněžná blecha“ (Schneefloh), protože skáče.[1] Dokáže skočit až 20 cm.[10]

Anglicky je lidové pojmenování sněžnicovitých „sněžní škorpióni“ (snow scorpionflies, snow scorpion flies) nebo na Britských ostrovech „sněžné blechy“ (snow fleas).

V období 50. let 20. století, kdy komunistická propaganda všemi dostupnými prostředky upozorňovala na hrozící nebezpečí agrese ze strany imperialistických západních velmocí a kdy podle informací v rádiu a novinách „americký brouk“ mandelinka bramborová byla rozhazována z letadel kapitalisty nad územím ČSSR, aby pustošila pole, způsobovala sněžnice matná paniku. Vyděšení lidé ji nosili k určení do muzeí a vysokých škol, neboť si nedovedli vysvětlit výskyt hmyzu přímo na sněhu jinak, než že jde o další zákeřnou imperialistickou biologickou zbraň. [1]