Smil z Nových Hradů
Smil z Nových Hradů (* před 1269, † po 1317) byl český šlechtic z landštejnské větve rodu Vítkovců.
Smil z Nových Hradů | |
---|---|
Narození | 13. století |
Úmrtí | 1317 |
Rodiče | Ojíř z Lomnice |
Příbuzní | Vítek z Landštejna (sourozenec) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. |
otec | Ojíř z Lomnice |
---|---|
manželka | Kunhuta z Kuenringu |
bratr | Vítek z Landštejna |
Život
Narodil se zřejmě někdy před rokem 1269, neboť podle listiny z 1. prosince 1284, ve které je uvedený s predikátem de Gratzen, jako poděbradský purkrabí povolil vyšebrodskému klášteru celní svobodu ve městě Nové Hrady a v jeho okolí.[1] Tudíž v roce 1284 už musel být právně způsobilý a to v té době bylo od patnácti let. Ještě ve Smilově dětství v roce 1279 došlo k jeho svatbě s Kunhutou z rodu Kuenringů, čímž jeho otec Ojíř z Lomnice získal od Kuenringů panství Nové Hrady, které spravoval do synovy plnoletosti. Finančně výhodnou funkci purkrabího v Poděbradech získal Smil v tak mladém věku zřejmě díky mocenskému postavení svého otce Ojíře, který byl od roku 1284 nejvyšším komorníkem českého království. V roce 1289 po zatčení Záviše z Falkenštejna Smil jako příslušník rodu Vítkovců o funkci poděbradského purkrabího přišel. V červenci 1298 se Smil zúčastnil bitvy u Göllheimu a vedl český vojenský kontingent, kterým král Václav II. pomohl k vítězství Albrechta Habsburského nad Adolfem Nasavským v soupeření o trůn římského krále. Pověření Smila vést český vojenský kontingent svědčí o postupném akceptování rodu Ojíře z Lomnice ze strany Václava II. Následně Smil získal funkci purkrabího ve Znojmě, což byla patrně odměna za jeho hrdinskou vojenskou službu. Další zmínky o Smilovi pocházejí z let 1300 a 1302, kdy vyšebrodskému klášteru prodal nejprve svojí polovinu Dlouhé Stropnice a poté polovinu sousední Stropnice. Smil s manželkou Kunhutou z Kuenringu měli dva syny Smila a Ojíře a dceru Ofku, ovšem je pravděpodobné že děti zemřely v mladém věku a bez potomků, neboť Smilův majetek později zdědil jeho synovec Vilém z Landštejna. Po roce 1303, kdy je Smil stále uváděn jako znojemský purkrabí, se postupně stáhl do ústraní a přestával se angažovat u dvora krále Václava II. Smilovu roli tak převzal jeho výrazně mladší (zhruba o 15 let) bratr Vítek z Landštejna, který se v květnu 1305 zúčatnil schůzky významných šlechticů českého království u lůžka umírajícího Václava II. a někdy v té době také Vítek od Smila převzal znojemské purkrabstí. Poslední zmínka o Smilovi v zápisu ve skriptoriu kláštera ve Zwettlu uvádí, že Smil z Nových Hradů se rozhodl vstoupit do bratrství mnichů.[1] V tomto klášteře byl Smil patrně i pochován.
Reference
- Mildi. Zlatá doba Striebornej ruže - 2.časť [online]. www.e-stredovek.cz, 08. 03. 2009. Dostupné online.