Poštovní směrovací číslo

Prvopočátkem bylo rozdělování velkých měst na doručovací obvody. (Londýn tak byl rozdělen na 10 obvodů v roce 1857). Po první světové válce již takové číslování bylo zavedeno ve více evropských velkoměstech. Poprvé bylo poštovní směrovací číslo na území celé země zavedeno na Ukrajině v roce 1932, v roce 1939 byl systém ale opuštěn.[2] Další pokusy se zaváděním poštovních směrovacích čísel provádělo Německo během druhé světové války. Souviselo to zejména s tím, jak na poštách ubývalo pracovníků s dobrou znalostí zeměpisu, tak i s rozšiřujícím se územím, na kterém bylo nutné doručovat zásilky německým vojákům. To se zdařilo v roce 1941. V roce 1958 PSČ zavedla Argentina, v roce 1959 Spojené království, v roce 1963 USA a v roce 1964 Švýcarsko. Se zaváděním PSČ se začaly objevovat úvahy o jeho využití při strojním třídění zásilek.

V roce 2005 evidovala Světová poštovní unie zavedení PSČ u 117 ze 190 svých členů. PSČ dodnes nepoužívá např. Irsko.

Přípravou projektu zavedení PSČ v Československu se započalo koncem 60. let 20. století ve Výzkumném ústavu spojů. Počátkem 70. let dostal projekt na starost ministerský úředník Miroslav Špaček.[3] Do té doby bylo třídění poštovních zásilek závislé na specialistech, kteří perfektně uměli poštovní zeměpis.[3] Jako vzory, kde se směrovací čísla již užívala, jmenoval Špaček Německo a Švédsko.[3]

O definitivním zavedení se^[kdo?] rozhodlo v roce 1971. Zavedena v Československu byla PSČ k 1. lednu 1973. Podle sdělení tehdejšího Federálního ministerstva spojů bylo důvodem úsilí o neustálé zdokonalování služeb v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ, k němuž je nutné použít nových moderních metod, zracionalizovat pracovní postupy a připravit podmínky pro použití poloautomatických a automatických strojů na třídění poštovních zásilek.[4] Zavedení bylo provázeno masivní reklamní kampaní, která pokračovala i v dalších letech, zejména v předvánočním období.[5]

V rámci zavádění PSČ bylo nejprve na vzorcích měsičně sledováno, jak zásilek s PSČ přibývá, a bylo rozhodnuto, že vlastní technologie zpracování podle směrových čísel se nespustí dřív, než jím bude označeno 80 procent zásilek, což bylo splněno asi do roka.[3] Přestože zavedení mezi obyvatelstvem v počátcích naráželo na nedostatečnou informovanost, používalo se v polovině 70. let 20. století v Československu na 90 % zásilek.^[zdroj?] V roce 1974 se podle směrovacích čísel začalo třídit, v roce 1978 se rozeběhlo automatické rovnání a razítkování zásilek na centrální pražské poště, o rok později byl dodán zbytek třídicí linky, včetně automatického čtení.[3] 15. října 1979 byla na poště Praha 025 slavnostně uvedena do provozu první třídící automatizovaná linka na území ČSSR, od japonské firmy Nippon Electric Co. (část této linky byla ve zkušebním provozu již od dubna 1978), 26. listopadu 1982 ji následovala linka ATL NEC na poště Bratislava 022.[6][p 2]

Hlavní námitkou proti PSČ bylo, že se tato čísla uživatelé i pracovníci poštovních služeb museli učit, přičemž do té doby se mnozí lidé zejména ve městech s více poštami ani nezajímali o to, pod kterou dodávací poštu patří. Argumentem pro zavedení pak byly zejména obce se shodnými názvy, kde se tak snížilo riziko záměny (do té doby se však v adrese standardně uváděl název okresu a povinnost tohoto údaje byla se zavedením PSČ zrušena). Automatizace třídění zásilek byla v době zavedení PSČ zatím jen velmi výhledovou představou.[3]

PSČ se od té doby stalo téměř nedílnou součástí adresy. Jedním z míst, kde s adresou není uváděno, jsou občanské průkazy.[3]

Systém se v nezměněné podobě používá dodnes. Některé koncepty možných změn v systému PSČ se zaměřují na geomarketingové využití PSČ,^[zdroj?] ale především z finančních důvodů se změna neočekává.^[zdroj?]

Po rozdělení Československa k 1. lednu 1993 a rozdělení Československé správy pošt a telekomunikací na Českou poštu a Slovenskou poštu převzaly obě československá PSČ. V České republice od té doby nebyly žádné výraznější snahy změnit systém PSČ.

Zdrojem PSČ je Český statistický úřad (ČSÚ) . Příslušný číselník ČSÚ má číslo 0028. V číselníku se PSČ uvádí jako pětimístné číslo bez mezery. Správcem číselníku 0028 je Český statistický úřad. Tento číselník přiřazuje jednoznačně k názvu obce její PSČ. Správcem názvů je Česká pošta, a. s.

PSČ na Slovensku

Slovenská pošta v roce 2004 navrhla Ministerstvu dopravy, pošt a telekomunikací SR návrh změnit PSČ a využít i čísla s počátečními číslicemi 1 až 7 s tím, že by směrovací čísla byla přidělována až do úrovně doručovacích rajónů, nejen dodávacích pošt jako dosud. Změna však nebyla uskutečněna.

V rámci Evropské unie je psaní čísel a kódů v adresách sjednoceno ve společných pravidlech. Pro Českou republiku tato pravidla uvádějí: "Česko | 5 číslic | Mezi třetí a čtvrtou číslicí je mezera. Mezi poštovním směrovacím číslem a názvem města jsou dvě mezery."

Poštovní směrovací číslo se uvádí v adrese společně s názvem dodávací pošty[8] (ten zpravidla odpovídá názvu obce a číselnému značení pošty). Žádný celostátně účinný právní předpis neurčuje, že by se do PSČ měly při psaní vkládat jakékoliv mezery na kterémkoliv místě. Ani "Poštovní podmínky České pošty, s.p. (platné ode dne 1. září 2021) se nezmiňují o žádném vkládání mezer do PSČ v adresách. Psaní mezer upřesňuje Česká pošta v interním dokumentu "Poštovní obálky pro mechanizované zpracování (technická norma pošt – TNP 2201)". Zde se uvádí: "Mezi trojčíslím a dvojčíslím PSČ je jedna mezera, mezi dvojčíslím PSČ a dodacím místem jsou dvě mezery." Důvodem odlišného psaní PSČ na obálkách a adresních štítcích tedy je zabezpečit podmínky pro bezchybné automatizované třídění zásilek za použití optického čtecího zařízení (OCR).

Jan Novák                     Karel Pospíšil
Bohumínská 125                Hrozenkovská 12  
735 14  Orlová 4              155 21  Praha 517 

Místo názvu dodávací pošty se běžně používá a toleruje název části obce, například Orlová-Lutyně nebo Praha 5-Zličín.

Čtečky třídicích strojů hledají PSČ na začátku posledního řádku adresy. Zahraniční poštovní kódy mají být doplněny zkratkou země určení. Název země určení má být uveden samostatně na posledním řádku adresy.

Předseda Poslanecké sněmovny PČR využívá v usneseních o jmenování obcí městy nebo městysi poštovní směrovací číslo spolu s názvem obce k jednoznačné specifikaci obce, jíž se usnesení týká.

Jinak se obvykle k identifikaci obce používá údaj o okresu podle Zákona o územním členění státu, stejně jako tomu bylo v poštovních adresách před zavedením PSČ. Název obce musí být jedinečný v rámci okresu, ale nemusí být jednoznačný v rámci kraje či státu.[9]

Označení států podle normy ISO 3166-1

ZIP code v USA

Pro tvorbu poštovních kódů a poštovních čísel (ZIP code, postal code, code postal, Postleitzahl, kod pocztowy, atd.) se ve světě ve většině případů používá numerických (číselných) kódů. Některé poštovní správy ale využívají i alfanumerických (kombinace písemných a číselných) kódů. Výhodou alfanumerických kódů oproti kódům numerickým spočívá ve větším množství kombinací. Používají se k přesnému určení ulice či dokonce objektu. Alfanumerického systému směrovacích čísel využívají např. Kanada (postal code) , Spojené království (postcode) či Nizozemsko (postcode).

V mezinárodním poštovním provozu se pro rozlišení států (zejména používajících čtyř či pětimístní numerický systém) používá předřazení kódu státu (D pro Německo či F pro Francii). Od roku 1994 se na doporučení Evropského výboru pro normalizaci v mezinárodním poštovním styku používá ISO 3166-1 alpha-2 (DE pro Německo, FR pro Francii). V praxi ale není tento způsob příliš rozšířen.

Umístění PSČ v adrese není mezinárodně kodifikováno. V anglofonních zemích tvoří PSČ poslední řádek adresy, v zemích kontinentální Evropy se řadí před název obce. V Japonsku, Rusku či Číně je PSČ umístěno na začátku adresy.

Klíčové pojmy pro poštovní adresování, komponenty poštovní adresy a omezení jejich použití definuje EN ISO 19160-4: 2017, která definuje komponenty poštovní adresy organizované do tří hierarchických úrovní mezi nimi i poštovní kód (PSČ).[10]

Systém směrovacích čísel má mnoho států, například:

• ZIP code v USA.
• PLZ v Německu

Nejdelší PSČ ve světě používá Írán (desetimístné číslo). Částečně je desetimístný systém používán v USA pro tzv. ZIP+4 System; ten sestává z pětimístného PSČ, spojovací čárky a dalších čtyř číslic (dohromady tedy též 10 znaků). Nejkratší PSČ jsou třímístná (v Evropě Malta).[11]