Slobodan Jovanović

Slobodan Jovanović (v srbské cyrilici Слободан Јовановић; 3. prosince 1869, Novi Sad, Rakousko-Uhersko – 12. prosince 1958, Londýn, Spojené království) byl srbský právník, historik a politik.

Slobodan Jovanović
Narození	3. prosince 1869 nebo 21. listopadu 1869 Novi Sad
Úmrtí	12. prosince 1958 (ve věku 89 let) Londýn
Bydliště	Novi Sad
Národnost	Srbové
Alma mater	Ženevská univerzita Pařížský institut politických věd
Povolání	právník, historik, novinář, vysokoškolský učitel, spisovatel, diplomat, politik, advokát a učitel
Zaměstnavatel	Právnická fakulta Bělehradské univerzity
Ocenění	Honorary doctor of the University of Zagreb
Politická strana	nezávislý
Rodiče	Vladimir Jovanović
Funkce	rector of the University of Belgrade (1913–1914) rector of the University of Belgrade (1920–1921) Prime Minister of Yugoslavia (1942–1943)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jovanović studoval v Bělehradě, Mnichově a Ženevě. Krátkou dobu pobýval také v Curychu. Po ukončení studia práv pokračoval v postgraduálním studiu politické vědy v Paříži. V roce 1893 začal pracovat jako atašé na srbském zastoupení v Istanbulu (v tehdejší Osmanské říši. Zůstal zde však pouhé 4 roky; poté se stal profesorem na právnické fakultě Bělehradské univerzity.

Během první a druhé balkánské války řídil tiskové oddělení srbské armády. Až do roku 1917 pak působil ve stejné pozici i během první světové války. V letech 1937—1941 byl předsedou Srbského kulturního klubu. Spolu se Srbským kulturním klubem vstoupil jako vlivný a mezi vládnoucí elitou prominentní intelektuál do politiky.

Od 27. března 1941 až do 11. ledna 1942 byl místopředsedou Rady ministrů exilové vlády v Londýně a později i samotným premiérem (až do 26. června 1943). Byl předsedou Srbské královské akademie (dnes Srbská akademie věd a umění, rektor Bělehradské univerzity, profesor veřejného práva a děkan Právnické fakulty.

Po druhé světové válce, když se v Jugoslávii chopili moci komunisté, odešel do exilu do Velké Británie. V nepřítomnosti byl komunistickou vládou odsouzen jako exponent meziválečného režimu na trest odnětí svobody v trvání 20 let. V roce 1951 založil Jovanović Sdružení srbských spisovatelů ve vyhnanství.

Jeho díla, která byla poměrně obsáhlá, nesměla v SFRJ vycházet až do roku 1990. V kampani proti jejich vydávání se ještě v 2. polovině 80. let 20. století angažoval i Slobodan Milošević.

V roce 2007 byl Jovanović rehabilitován rozhodnutím Okružního soudu v Bělehradě.[1]