Slíďák tatarský

Slíďák tatarský (Lycosa singoriensis) je největší evropský pavouk.[1] Společně se sklípkany druhu Macrothele calpeiana a Ischocolus algericus je považován za největšího pavouka Evropy, severní Afriky a střední Asie.

Slíďák tatarský
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenčlenovci (Arthropoda)
Podkmenklepítkatci (Chelicerata)
Třídapavoukovci (Arachnida)
Řádpavouci (Araneae)
Podřáddvouplicní (Labidognatha)
NadčeleďAraneoidea
Čeleďslíďákovití (Lycosidae)
Rodslíďák (Lycosa)
Druhslíďák tatarský (Lycosa singoriensis)
Binomické jméno
Lycosa singoriensis
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

Jedná se o největšího pavouka Evropy, samice dosahuje velikosti až 35 mm. Samec je menší a měří 14 až 27 mm. Základní zbarvení je šedohnědé, až skoro černé, na hlavohrudi je matně patrná kresba, zadeček nese tmavě zahnuté skvrny a párovité bílé tečky.

Rozšíření

Vyskytuje se převážně ve východní části Evropy, především ve stepích Ruska a Maďarska. Nejzápadněji se vyskytuje na východním břehu Neziderského jezera. Kdysi se rovněž nacházel na více místech na střední a jižní Moravě, na písčitých březích řek. V polovině dvacátého století úplně vymizel a byl dokonce považován za regionálně vyhynulého, ale od roku 2007 se zde opět začal objevovat. Slíďák tatarský je díky zvýšení své početnosti v posledních desetiletích v České republice zařazen na červený seznam v nejnižší kategorii málo dotčený.[2]

Způsob života

samice s mláďaty

Slíďák tatarský se vyskytuje ve stepních oblastech, které jsou velmi chudé na vegetaci. Vyhrabává si až 50 cm hlubokou a víceméně svislou zemní noru, jejíž vnitřní stěnu vystýlá pavučinou. Ústí nory má průměr zhruba jako myší díra, pavučina přečnívá povrch půdy a je vyztužena spředenými stébly trávy a dalších rostlin. Přes den se pavouk zdržuje ve své noře, večer jí opouští a vydává se na lov. Živí se hmyzem a jinými pavoukovci, člověku je přes svou velikost naprosto neškodný.

Rozmnožování

K páření dochází časně z jara. V létě si samice zhotoví velký vaječný kokon s několika stovkami vajíček. Vystavuje je slunečním paprskům tak, že sedí v ústí nory hlavou dolů a zadeček s kokonem upevněným ke snovacích bradavkách má částečně vysunutý. Vylíhlá mláďata později pokrývají zadeček matky ve více vrstvách na sobě.

Chov v zoo

Tento druh nebyl až do května 2019 chován v žádné zoo. První zoo na světě, která jej vystavila, se v neděli 26. 5. 2019 stala Zoo Praha. V tzv. Geosvětě byla do konce června 2019 vystavena samice, která patří k největším známým exemplářům tohoto druhu.[3]

Odkazy

Reference

  1. Pavouky z domu nevypudíte. Nové druhy dovedou i bolestivě kousnout. iDNES.cz [online]. 2009-09-11 [cit. 2019-05-23]. Dostupné online.
  2. ŘEZÁČ, Milan; KŮRKA, Antonín; RŮŽIČKA, Vlastimil, HENEBERG Petr:. Red List of Czech spiders: 3rd edition, adjusted according to evidence-based national conservation priorities.. S. 645–666. Biologia [online]. 2015. Roč. 70, čís. 5, s. 645–666. Dostupné online. DOI 10.1515/biolog-2015-0079. (EN)
  3. Zoo Praha jako první na světě vystavila největšího pavouka Evropy – Slíďáka tatarského. Zoo Praha [online]. [cit. 2019-05-27]. Dostupné online. (česky)

Literatura

  • Zoologická encyklopedie – pavouci a jiní bezobratlí, Knižní klub, Praha 2003

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.