Skandinávské pohoří

Skandinávské pohoří (švédsky Skandinaviska fjällkedjan, Skanderna, Fjällen („Hory“) nebo též Kölen (česky kýl); norsky Den skandinaviske fjellkjede, Skandesfjellene, Kjølen (česky „Kýl“), Nordryggen - Severní hřeben) je pohoří táhnoucí se Skandinávským poloostrovem od nejjižnějšího norského kraje Vest-Agder až po nejsevernější norský kraj Finnmark k Barentsovu moři.[1] Rozkládá se na územích Norska, Švédska a Finska.

Skandinávské pohoří,
Den skandinaviske fjellene,
Skanderna, Fjällen
Jotunheimen
Nejvyšší bod2 469 m n. m. (Galdhøpiggen)
Délka1 700 km
Šířka320 km
Nadřazená jednotkaKaledonský systém
Sousední
jednotky		Baltský štít, Severní moře, Norské moře
Podřazené
jednotky		Jotunheimen, Rondane, Dovrefjell, Breheimen, Hardangervidda, Romsdal, Sunnmøre, Sylene, Padjelanta, Sarek, Kjolen,...
SvětadílEvropa
StátNorsko Norsko
Švédsko Švédsko
Finsko Finsko

Skandinávské pohoří
Horninyrula, žula
Souřadnice65° s. š., 14° v. d.
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Geografie

Skandinávské pohoří se rozkládá od jihozápadu na severovýchod. Reliéf tvoří plochá pásma oddělená tektonickými sníženinami. Místy se zvedají vyšší ostré hřebeny. Nejvyšší vrcholy se nachází v jižní norské části hor. Směrem na sever od Trondheimu se výška a šířka pohoří zmenšuje, reliéf je členitější a pestřejší. Směrem na sever od 65° severní šířky se výška hor opět zvyšuje. V této oblasti leží nejvyšší hora Švédska Kebnekaise (2 097 m). Dále na sever se povrch hor opět snižuje a zplošťuje a přechází v plošinu kraje Finnmark.[2] Západní strana hor spadá příkře do Severního a Norského moře, které do Skandinávského pohoří zabíhají v podobě fjordů. Směrem na východ postupně snižují svou výšku i sklon a k severovýchodu se stáčí směrem k Finsku.

Hory nejsou příliš vysoké. Galdhøpiggen v jižním Norsku dosahuje 2 469 m. Přesto jsou, díky své poloze na severu a poblíž oceánu, značně vlhké a srážkově bohaté a pokrývají je četné sněžníky a ledovce. Kde vyšší teploty nedovolují vzniknout sněžníkům a ledovcům, vznikají ve sníženinách, vymodelovaných dřívějšími ledovci, mokřiny a jezera. Na švédské straně je nejvyšší horou Kebnekaise s 2 097 m, zatímco Halti je nejvyšší na straně finské, a dosahuje 1 328 m.

Geologie

Pohoří vzniklo kaledonským vrásněním. V pleistocénu bylo pokryto severským pevninským ledovcem.[3] Geologicky je Skandinávské pohoří propojeno s pohořími ve Skotsku a Irsku, dříve bylo zřejmě spojeno také s Apalačským pohořím, které dnes leží v Severní Americe. Geologové se totiž domnívají, že všechna tato pohoří dříve vytvářela jeden celistvý systém na superkontinentu Pangea.

Nejvyšší hory

Nejvyšší hory v Norsku

Z dvanácti nejvyšších hor ve Skandinávii leží jedenáct na území kraje Oppland v Norsku. Dvanáctý nejvyšší vrchol je v kraji Sogn og Fjordane v Norsku. Ve skutečnosti je v Norsku 83 vrcholů s výškou kolem 2 200 m nebo vyšší.

  1. Galdhøpiggen 2 469 m (Oppland)
  2. Glittertind 2 464 m (Oppland)
  3. Storen 2 387 m (Sogn og Fjordane, Oppland)
  4. Store Styggedalstinden Øst 2 405 m (Oppland)
  5. Store Styggedalstinden Vest 2 383 m (Oppland)
  6. Store Skardstinden 2 373 m (Oppland)
  7. Vesle Galdhøpiggen 2 369 m (Oppland)
  8. Surtningssue 2 368 m (Oppland)
  9. Store Memurutinden Vest 2 364 m (Oppland)
  10. Store Memurutinden Øst 2 363 m (Oppland)

Nejvyšší hory ve Švédsku
Galdhopiggen
Kebnekaise
Halti

Osm ze zde popsaných švédských hor dosahujících 2000 metrů se nachází v Národním parku Sarek, další čtyři pak v okolí Kebnekaise.

  1. Kebnekaise Nordtoppen 2 097 m (Laponsko])
  2. Kebnekaise Sydtoppen 2 095,6 m k roku 2019[4] (Laponsko)
  3. Sarektjåkkå Stortoppen 2 089 m (Laponsko)
  4. Kaskasatjåkka 2 076 m (Laponsko)
  5. Sarektjåkkå Nordtoppen 2 056 m (Laponsko)
  6. Kaskasapakte 2 043 m (Laponsko)
  7. Sarektjåkkå Sydtoppen 2 023 m (Laponsko)
  8. Akka Stortoppen 2 016 m (Laponsko)
  9. Akka Nordvästtoppen 2 010 m (Laponsko)
  10. Sarektjåkkå Buchttoppen 2 010 m (Laponsko)
  11. Pårtetjåkkå 2 005 m (Laponsko)
  12. Palkattjåkkå 2 002 m (Laponsko)

Nejvyšší hory ve Finsku
  1. Halti 1 324 m (Laponsko/Finnmark)
  2. Ritničohkka 1 317 m (Laponsko)
  3. Kiedditsohkka 1 285 m (Laponsko)
  4. Kovddoskaisi 1 240 m (Laponsko)
  5. Ruvdnaoiaivi 1 235 m (Laponsko)
  6. Loassonibba 1 190 m (Laponsko)
  7. Urtasvaara 1 158 m (Laponsko)
  8. Kieddoaivi 1 155 m (Laponsko)
  9. Kahperusvaara 1 144 m (Laponsko)
  10. Greddoaivi 1 135 m (Laponsko)

Reference
  1. Universum, všeobecná encyklopedie. 8. díl. 1. české vydání. Odeon, Praha 2000. ISBN 80-207-1070-1. S. 525.
  2. NETOPIL, Rostislav, BIČÍK Ivan a BRINKE, Josef: Geografie Evropy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1989. Učebnice pro vysoké školy. ISBN 80-04-22432-6. S. 45.
  3. Geografický místopisný slovník světa. Odb. red. Hana Bradnová ... [a kol.]. 1. vyd. - Praha : Academia, 1993. 924 s. ISBN 80-200-0445-9. S. 720.
  4. Kebnekaises sydtopp en meter lägre än nordtoppen - Stockholms universitet. www.su.se [online]. [cit. 2019-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-07-22.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.