Skăt

Skăt (bulharsky Скът, latinsky Scitus) je řeka v severozápadním Bulharsku. S délkou 134 km je 18. nejdelší bulharskou řekou. Protéká Předbalkánem a Dolnodunajskou nížinou ve Vracké oblasti, obštinami Vraca, Borovan, Bjala Slatina a Mizija. Vlévá se do řeky Ogosta z pravé strany a je jejím největším přítokem.

Skăt
Délka toku134 km
Plocha povodí1 074,1 km²
Ústí

43°43′24,96″ s. š., 23°51′43,92″ v. d.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Díky úzkému korytu řeky a rozsáhlému povodí je Skăt jednou z nejnebezpečnějších řek v Bulharsku. V posledních desetiletích způsobil velké povodně a desítky úmrtí.[1] Povodeň s nejhoršími následky proběhla v roce 2014, kdy doslova vyplavila město Mizija.[2]

Průběh toku

Skăt pramení v lokalitě Rečka v nadmořské výšce 556 m, severně od Maňaškého vrăchu, nejvyššího bodu horského hřbetu Veslec (781 m). Na začátku teče na východ a za vsí Gorno Peštene se stáčí na sever. Krátkou soutěskou obtéká ze západu a později ze severu vrch Borovanska mogila (420 m) a za ní vstupuje do Dolnodunajské nížiny. Tou pokračuje ve strmějším spádu na východ v širokém asymetrickém údolí téměř až ke svému ústí. Za obcí Barkačevo se řeka stáčí na sever a za Bjalou Slatinou na severozápad. Od vesnice Altimir teče Skăt na sever ve velmi malém sklonu, a tak zde vzniklo mnoho meandrů. V této části je šířka toku od 5 do 10 m a dno je pokryto pískem. V minulosti se Skăt a Ogosta vlévaly do Dunaje odděleně, ale kvůli výstavbě jaderné elektrárny Kozloduj bylo koryto řeky Ogosta převedeno do koryta Skătu, čímž se stal jejím přítokem 3 km před ústím Dunaje v nadmořské výšce 29 m.

Povodí

Povodí řeky je 1 074,1 km²[3], což představuje 34% povodí Ogosty. Jeho hranice jsou následující:

  • západ – povodí Ogosty
  • sever – povodí drobných pravých přítoků Dunaje
  • východ a jih – povodí řeky Iskăr

Přítoky

Hlavní přítoky: (→ levý přítok, ← pravý přítok)

  • ← Korene
  • ← Reka
  • ← Napoja
  • ← řeka Eneva
  • → Mramorčica
  • ← Lalov dol
  • ← Kamenitij Dol
  • → Bărzina[p 1]
    • ← Sirakovska bara
  • ← Knežni dol

Vodní režim

Průměrný roční průtok na stanici Nivjanin je 0,86 m³/s. Maximum je na jaře, což je způsobeno táním sněhové pokrývky a jarními dešti. Řeka je vodnatá až do června kvůli dešťovému maximu od května do června. Údaje pro vnitřní roční rozložení odtoku řeky jsou za období 1950/1951 - 1982/1983.[4]

I II III IV V VI VII VIII IX X XI XII průměr
průtok (m³/s) 0,72 1.31 2.02 1,36 1.51 1,07 0,38 0,24 0,35 0,40 0,31 0,70 0,86
podíl na ročním objemu (%) 6,90 12,60 19,50 13.10 14,60 10.30 3,70 2.30 3.40 3,80 3,00 6,80

Průměrný roční průtok poblíž města Mizija je mnohem vyšší a dosahuje 1,7 m³/s.

Sídla

Podél toku se nachází 2 města a 15 vesnic:

Hospodářský význam

Vody Skătu a jeho mnoha malých přítoků se využívají hlavně k zavlažování a za tímto účelem bylo v povodí vybudováno mnoho malých přehrad.

Podél toku řeky vedou následující komunikace:

  • z vesnice Altimir k ústí řeky vede silnice druhé třídy č. 15 Vraca - Orjachovo v délce 23,8 km
  • od města Bjala Slatina do vesnice Altimir vede podél levého břehu řeky silnice třetí třídy č. 133 Bjala Slatina - Vălčedrăm - Lom v délce 13,9 km
  • od města Bjala Slatina po vesnici Barkačevo vede podél pravého břehu řeky silnice třetí třídy č. 134 Bjala Slatina - Gabare - Gorna Bešovica v délce 8,6 km

Z Bjalé Slatiny vedla k ústí řeky trať úzkorozchodné železnice Červen Brjag - Orjachovo, která je v terénu stále patrná.

Odkazy

Poznámky
  1. délka 37 km, povodí 244 km²

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Скът na bulharské Wikipedii.

  1. Продължава издирването на детето, изчезнало край река Скът. Mediapool.bg [online]. 2005-05-30 [cit. 2020-12-18]. Dostupné online. (bulharsky)
  2. ČERNEV, Petăr. Река Скът заля врачанския град Мизия. www.actualno.com [online]. 2014-08-03 [cit. 2020-12-18]. Dostupné online. (bulharsky)
  3. PENIN, Rumen. Природна (физическа) география на България. Sofie: Булвест 2000, 2007. 280 s. ISBN 978-954-18-0546-6. (bulharsky)
  4. KOPRALEV, Ilija. География на България. Физическа и социално-икономическа география. [s.l.]: ФорКом, 2002. 760 s. ISBN 954-464-123-8. (bulharsky)

Literatura
  • MIČEV, Nikolaj; MICHAJLOV, Cvetko; VAPCAROV, Ivan, KIRADŽIEV, Svetlin. Географски речник на България. Sofie: Наука и изкуство, 1980. 561 s. Dostupné online. S. 444. (bulharsky)

Související články
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.